Hlavní záložky

Palác Mladotovský, zv. Faustův dům (dvůr Opavských vévodů) a bývalá Všeobecná nemocnice a novoměstský Ústav šlechtičen (nyní Všeobecná fakultní nemocnice)
Adresa
Karlovo náměstí 40
12000 Praha 2 Vinohrady
Česká republika
50° 4' 23.322" N, 14° 25' 7.8528" E
Palác Mladotovský, zv. Faustův dům (dvůr Opavských vévodů) a bývalá Všeobecná nemocnice a novoměstský Ústav šlechtičen (nyní Všeobecná fakultní nemocnice)

Palác Mladotovský, zv. Faustův dům (dvůr Opavských vévodů) a bývalá Všeobecná nemocnice a novoměstský Ústav šlechtičen (nyní Všeobecná fakultní nemocnice)

Karlovo nám. 40, U nemocnice 2, Pod Karlovem, čp. 502/II a 499/II, Praha 2–Nové Město

Marcantonio Canevalle, Jan Josef Wirch, František Pavíček, Josef Maličký

před 1348, kolem 1618, 1701–1704, po 1769, 1838

Historie:

Přes svůj barokní vzhled prošel Mladotovský palác, známý spíše jako Faustův dům, dlouhou historií, sahající dokonce až do doby před založením Nového Města pražského. V těchto místech totiž můžeme předpokládat existenci Opavského dvora. Pražské sídlo Opavských vévodů stálo při staré cestě spojující Pražský hrad s Vyšehradem, na vrcholu úbočí, nad skalou, a jako takový byl začleněn do půdorysu nově vzniklého náměstí – Dobytčího trhu. Ze středověkého paláce se dokonce zachovala část zdiva v přízemí nynějšího domu, především ale sklepní prostory. Po husitských bouřích byl dvůr roku 1444 zmíněn jako „velice pobořený, zkažený a opuštěný“, ale je pravděpodobné, že ještě koncem 15. století byl obnoven. V roce 1501 jej koupil Jaroslav Kapoun ze Svojkova, ale dlouho dům neužíval, protože byl popraven jako zločinec, a jeho majetek přešel královou milostí na příbuzného, Pirama Kapouna ze Svojkova. Pak se rychle střídali majitelé, kteří se až neobvykle často věnovali okultním vědám. To platilo již o opavském vévodovi Václavu, ale zvláště o anglickém dobrodruhovi Edwardu Kellym, který byl dvorním alchymistou Rudolfa II. Alchymií se nakonec zabýval i Josef Mladota, jehož rodině palác patřil již od roku 1721. Vzniku faustovské legendy se tak nelze divit.

Popis:

Stavba prošla výraznou renesanční přestavbou (patrně kolem roku 1618), jak ukazuje charakteristický nárožní arkýř. Během 18. století byl dům přestavěn hned dvakrát, přičemž dnešní vzhled podmínila více až druhá přestavba z doby po roce 1769. Nelze vyloučit, že na pozdně barokní podobě průčelí paláce se podílel architekt Anton Schmidt, který upravoval tehdy od paláce odkoupené západní křídlo pro potřeby administrace kostela sv. Jana Nepomuckého na Skalce (zpět bylo křídlo k paláci opět připojeno v roce 1890). V roce 1838 jej získal Soukromý ústav pro hluchoněmé, který nechal podle plánu Josefa Maličkého přistavět dvě dvorní křídla. V roce 1902 pak někdejší palác koupila Všeobecná nemocnice, takže se stal nedílnou součástí nemocničního komplexu. Nyní je zde kromě administrativy VFN i lékárna.

Palác splynul se Všeobecnou nemocnicí na Novém Městě pražském, která je prvním ústavem svého druhu v Čechách. Josef II. vydal v roce 1781 tzv. direktivní pravidla, jež ustanovovala vznik a podobu zakládaných zdravotních ústavů. Součástí všeobecných nemocnic, jež měly pečovat o chudé nemocné, měly být porodnice, nalezince, sirotčince a blázince. Finančně měly být hrazeny z nadačního fondu ze zrušených klášterů a nevyhovujících špitálů. První ústavy se v Praze umisťovaly do zrušených prelatur na Karlově, u sv. Kateřiny a u kapituly sv. Apolináře. Česká první státní nemocnice byla zřízena dekretem Josefa II. z 18. září 1788 a po nezbytných adaptacích starších budov, kterou prováděl František Pavíček (plány z roku 1787 F. L. Herget), byla slavnostně otevřena 1. prosince 1790, jak to dokazuje i dodnes zachovaný nápis nad vstupem. Zmíněnými staršími budovami jsou míněny objekty novoměstského Ústavu šlechtičen, který nemocnici s blázincem předcházel. Byly postaveny v letech 1701–1704 pro zchudlé šlechtičny podle projektu Marcantonia Canevalleho a upraveny a rozšířeny v letech 1765–1769 podle návrhu Jana Josefa Wircha. Nemocnice, velice jednoduše řešená stavba bez jakýchkoliv architektonických příkras, měla při otevření 300 lůžek pro pacienty, 34 lůžek pro personál a jeden operační sál. Blázinec (Tollhaus), který tvořila samostatná budova ne nepodobná vězení, měl 54 lůžek a dva pokoje s vyšším standardem péče. Uprostřed zahrady stála kaple sv. Josefa vysvěcená 5. prosince 1790. Nemocnice v dalších letech stále zvětšovali a stavebně upravovali, výrazně v letech 1838–1839. V roce 1877 byl do areálu zaveden vodovod, o dva roky později plynové osvětlení. Po rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity na českou a německou v roce 1882, zde Lékařská fakulta zahájila svoji činnost v roce 1883/1884. Koncem století byly přistavěny další pavilony a rozšiřování pokračovalo i po roce 1900 a během celého 20. století. Od roku 1892 až do zavření vysokých škol 17. listopadu 1939 tu pracovalo 7 českých a 8 německých klinik. Nyní je zde umístěna řada klinik a lékařských center Všeobecné fakultní nemocnice a Lékařské fakulty Univerzity Karlovy. 

Adresa
Karlovo náměstí 40
12000 Praha 2 Vinohrady
Česká republika
50° 4' 23.322" N, 14° 25' 7.8528" E
Galerie: 
Palác Mladotovský, zv. Faustův dům (dvůr Opavských vévodů) a bývalá Všeobecná nemocnice a novoměstský Ústav šlechtičen (nyní Všeobecná fakultní nemocnice)
Palác Mladotovský, zv. Faustův dům (dvůr Opavských vévodů) a bývalá Všeobecná nemocnice a novoměstský Ústav šlechtičen (nyní Všeobecná fakultní nemocnice)
Palác Mladotovský, zv. Faustův dům (dvůr Opavských vévodů) a bývalá Všeobecná nemocnice a novoměstský Ústav šlechtičen (nyní Všeobecná fakultní nemocnice)
Palác Mladotovský, zv. Faustův dům (dvůr Opavských vévodů) a bývalá Všeobecná nemocnice a novoměstský Ústav šlechtičen (nyní Všeobecná fakultní nemocnice)
Palác Mladotovský, zv. Faustův dům (dvůr Opavských vévodů) a bývalá Všeobecná nemocnice a novoměstský Ústav šlechtičen (nyní Všeobecná fakultní nemocnice)
Palác Mladotovský, zv. Faustův dům (dvůr Opavských vévodů) a bývalá Všeobecná nemocnice a novoměstský Ústav šlechtičen (nyní Všeobecná fakultní nemocnice)
Odkazy a literatura: 
Faustův dům, in: Zlatá Praha XIV, 1897, s. 322-23; Zlatá Praha XV, 1898, s. 120.
Ludmila Hlaváčková-Petr Svobodný, Dějiny Všeobecné nemocnice: 1790−1952, Praha 1990.
Růžena Baťková (ed), Umělecké památky Prahy. Nové Město–Vyšehrad, Praha 1998, s. 359–361, 362–364.
Datum poslední aktualizace: 4.10.2018 10:06