Restaurace Vltava čp. 2084-II (Nové Město)

Historie

Architekt Jiří Pšenička ze Zbraslavi navrhl při vltavské nábřežní zdi ve 30. letech 20. století dřevěný pavilon, který dodnes slouží jako restaurační zařízení. V poválečném období k objektu přibyla i terasa. Restaurace Vltava byla v době svého vzniku vyhlášená a patřila mezi charakteristické stavby pražského nábřeží. Před revolucí byla místem častého setkávání odpůrců režimu.

Popis

Jednoduchá přízemní stavba, jejíž konstrukce je dřevěná, je částečně podsklepena. Suterén tvoří cihelné zdivo. Pultovou, mírně nakloněnou střechu vynáší jednoduchý krov a podlahy jsou prkenné. Terasa, která k objektu přibyla v poválečném období, je v dnešní době zakryta odnímatelnými okny. Interiér má svým palubkovým obložením, stropy a dalšími doplňky připomínat vnitřní vybavení lodi.  Ve své době patřila restaurace mezi charakteristické objekty pražských nábřeží a její původní stav je dnes poznamenán pozdějšími architektonickými zásahy, mezi něž patří zasklení terasy, která sloužila jako doplňkový servis k provozované lodní dopravě.

Příběh restaurace

Nápad postavit na náplavce u Rašínova nábřeží jednoduchou přízemní restauraci dostal v roce 1945 Jan Soukup starší (zemřel v roce 1967) se svou ženou Kristinou (zemřela v roce 1968), který tehdy působil jako vedoucí závodní kuchyně Pražské paroplavební společnosti. Stavbu navrhl architekt Jiří Pšenička ze Zbraslavi tak, aby stavba navazovala na tradice života u řeky v této části města. Po znárodnění v roce 1952 však byla rodina nucena se se svým podnikem rozloučit a vrácen jím byl až po společenských změnách v restituci v roce 1990, a to ve značně zdevastovaném stavu. Poslední větší renovace totiž proběhla již v roce 1973.

Restaurace byla původně založena jako doplňkový servis k lodní dopravě tak, aby cestující měli možnost si před jízdou nebo po ní odpočinout, eventuálně se schovat před nepohodou.. Za socialismu nesla název Paroplavba a provozoval ji Dopravní podnik hl. m. Prahy, Dopravní služby, koncernový podnik, Osobní lodní doprava.

Restaurace, již se současným názvem, Vltava, byla znovuotevřena 11. února 1991. Radost ze znovunabytí rodinné restaurace však netrvala rodině Soukupových dlouho. Záhy se začalo mluvit o revitalizaci celé náplavky, přičemž se počítalo s odstraněním všech tzv. dočasných staveb. Restaurace sice nebyla dočasnou stavbou, ale pozemek pod ní měli Soukupovi pouze v nájmu. Naštěstí se v roce 1995 podařilo pro objekt získat statut kulturní památky. Stavba však musela být uvedena do podoby co nejblíže původnímu objektu. V roce 1968 totiž Pražská paroplavba přistavěla betonový sokl a verandu, aby rozšířila kapacitu, ale tím změnila i charakter stavby. Veranda byla proto zasklena velkými francouzskými okny, jaké měla původní restaurace. Restauraci Vltava poškodila tisíciletá povodeň v roce 2002. Další těžkosti přišly mezi léty 2006 a 2011, kdy jim firma, která dostala náplavky do správy, začala dramaticky zvyšovat nájemné a dokonce Janu Soukupovi dala výpověď. Soud dal nakonec majiteli restaurace za pravdu, ale Jan Soukup záhy po vyhraném soudu zemřel. Dnes restauraci provozují jeho dva synové, René a Jan Soukupovi, vnuci zakladatele restaurace.