Dům „U bílého beránka“, Karlovo nám. čp. 555/31 (Nové Město)

Karlovo náměstí, které vzniklo již ve 14. století, prošlo bohatým architektonickým vývojem, a proto zde nalezneme především stavby z novověku, resp. též z 21. století. Přesto se v některých domech zachovaly i středověké konstrukce, a to je také případ domu „U bílého beránka“, který stojí na východní straně náměstí.

Historie

Současný dům vznikl roku 1833 spojením dvou menších původně středověkých domů čp. 555 a 556. Stavba čp. 555 se prvně uvádí k roku 1379 a z původní gotické výstavby zůstaly zachovány sklepy a část zdiva zadního traktu přízemí. V 15. století se dům nazýval Kolesovský a za třicetileté války došlo k jeho poškození. Roku 1637 byl prodán jako "zbořený, toliko samé místo a kamení" k sousednímu pivovaru „U Žateckých“ čp. 554. Pivovarníkům patřil patrně až do roku 1681, kdy se při prodeji zmiňoval jako "dům obořený" a ještě vizitační komise zaznamenala v roce 1725 jeho špatný stav. Jednopatrová stavba s dvorním křídlem se nazývala Volešanský dům a při následných úpravách vzniklo schodiště. Roku 1833 jej koupil majitel sousedního domu čp. 556, který je též prvně připomínán k roku 1379. Ze středověké stavby se zachoval gotický sklep s původní kamennou klenbou i další v zadním traktu a pravděpodobně průčelní zeď. Při zásadní pozdně renesanční přestavbě, která proběhla v letech 1607 až 1612, vznikla na místě gotické síně dodnes částečně zachovaná renesanční síň s neckovou výsečovou klenbou se štukovou dekorací i vpravo renesančně klenutý průjezd do dvora a v místě bývalé gotické zadní komory nové schodiště. Roku 1623 dům vlastnil správce Valdštejnova hřebčince Alexander Grasetti, od kterého pochází domovní znamení „U bílého jelena“, a roku 1657 dům jako odúmrť získala novoměstská obec s královskou komorou. V roce 1661 získal dům novoměstský zedník Martin Reiner alias Rahmer, který provedl raně barokní úpravy, týkající se schodiště i klenutého prostoru v patře. Roku 1808 dům koupil tesařský mistr Michal Ránek a roku 1817 byla navržena oprava domu, ale schválení se týkalo pouze nástavby 2. patra i nového krovu. Úpravy proběhly roku 1821 a Ránek požádal roku 1833 o povolení přestavby obou domů, k čemuž došlo včetně nástavby 2. patra na čp. 555 i sjednocení krovu a střechy do roku 1835. Za těchto stavebních úprav vznikla též současná fasáda. Roku 1844 postavil stavitel Liebl podsklepený patrový zahradní domek v zadní části dvora i menší konírnu a roku 1853 došlo k úpravám interiéru podle projektu Alexandra Hellmicha a tesaře Brettschneidera. Roku 1884 získaly objekty číslo popisné 555. V roce 1894 zanikly zadní stavení v Malé Štěpánské, parcely byly rozprodány a stanovena služebnost průchodu dvorem do této ulice. Roku 1915 opravil František Schlaffer průčelí. V roce 1981 proběhla adaptace 1. patra pro potřeby sousední polikliniky.

Popis

Řadový třípatrový dům, stojící na lehce lichoběžném půdorysu, kryje vysoká sedlová střecha s vikýři. Hlavní průčelí má osm okenních os, ale přízemí prolamují čtyři půlkruhově ukončené otvory, přičemž nejsevernější slouží jako průchod do Malé Štěpánské. Na fasádě probíhá mezi 1. a 2. patrem vysoký pilastrový řád se stylizovanými konzolovými hlavicemi, nesoucími kordonovou římsu. Okna mají přímé parapety a v 1. patře jsou nad okenními otvory trojúhelné frontony na konzolkách. V přízemí má pamětní desku chorvatský spisovatel, novinář a překladatel August Šenoa. Zadní fasáda je prakticky bezozdobná a jediným hodnotnějším prvkem jsou klasicistní vrata průchodu.

Půdorys sklepa a přízemí dodnes připomíná dispozici obou středověkých domů a sklepy jsou hloubkově uspořádané. V uličním traktu se nachází větší prostor a celý suterén je kamenný a klenutý valenými klenbami. Dispozice se opakuje v přízemí a po levé straně původně bývala renesanční síň se schodištěm. V průchodu se zachovala přibližně polovina hřebínkové klenby. Části interiérů jsou zaklenuty barokními klenbami.