Nájemní dům Svobodova čp. 135/11 (Vyšehrad)

Blok domů naproti Nádraží Vyšehrad vznikl až počátkem 20. století, tedy prakticky ve stejné době jako staniční budova (1904 až 1905) vybudovaná na místě zastávky zřízené již roku 1888. Budova na nároží ulic Svobodova a Na Slupi pochází z let 1902 - 1903.

Historie

Parcelaci pozemků, patřících k zahradnímu domku č.p. 449/II, povolila městská rada 23. srpna 1899. Dům č.p. 135 projektoval i postavil Antonín Fric z Nuslí, přičemž plány pocházejí z 3 června 1902. K vydání stavebního povolení došlo 26. srpna 1902 a ke kolaudaci 4. srpna 1903.

Popis

Jedná se o nárožní třípatrový dům na zalamovaném půdorysu, dominující křižovatce u kláštera servitů při kostele Zvěstování Panny Marie. Na fasádách domu č.p. 135 se kombinuje secesní i novogotické tvarosloví a celek vyznívá velice eklekticky. Hlavní průčelí, směřující do křižovatky, je ve vyšších podlažích de facto pětiosé a jako centrální prvek zde působí arkýř. Ten probíhá mezi 1. a 2. patrem a nese balkón před 3. patrem, který má zděné zábradlí z kruhů s osovými kříži. Vchod a obchodní portály v bosovaném tříosém přízemí mají půlkruhové zaklenutí a do profilovaných archivolt krajních portálů pronikají klenáky s reliéfy dívčích hlav. Okna 1. patra vedle arkýře jsou zde segmentově zakončená a vyšší podlaží mají na všech fasádách obdélná okna. Na suprafenestrách oken 1. patra sedí mezi stylizovanými ratolestmi dvojice dětí, které drží kruhový terč s třešněmi. Nad průběžně probíhající lunetovou římsou se nachází atika s kružbami ve formě čtyřlístku a cimbuřím na nárožích, vše završuje trojúhelný štít s polygonální věžičkou nad sdruženým oknem s kruhovým nadsvětlíkem. Postranní průčelí do ulic Na Slupi a Svobodovy jsou sedmiosá se segmentově završenými okny v první, druhé a sedmé ose 1. patra.

Podsklepená budova má dvoutraktovou dispozici, vestibul kryje valená klenba se středním křížovým polem a na bočních stěnách vytvářejí pilastry s volutovými hlavicemi slepý portikus.

Autor

Antonín Fric starší (12. 6. 1861 Hříškov - 28. října 1936 Praha) studoval v letech 1880 až 1887 na pražské technice a poté působil převážně v Nuslích. Navrhoval obytné, školní i průmyslové stavby, přičemž patřil k představitelům pozdního historismu a secese. Jeho syn Antonín Fric mladší se stal též architektem. Vedle školního areálu ve Vladimírově, resp. Svatoslavově ulici (1894-1895) patří k nejvýznamnějším zakázkám Antonína Frice staršího nuselský Národní dům na náměstí Bratří Synků z roku 1897. Dále v Nuslích navrhl vedle mnoha nájemních domů sokolovnu, později přestavěnou na modlitebnu CČH v Táborské ulici (1899), továrnu a nájemní dům v ulici Na Ostrůvku (1899–1900) a ve stejné ulici roku 1902 také vlastní dům. Z průmyslových staveb lze jmenovat továrnu na hodinová skla firmy Kopista a Dubský ve Ctiradově ulici (1909) a brusírnu skla stejné firmy ve Vlastislavově ulici, vybudovanou v letech 1912 až 1913.