Redan vyšehradského opevnění (Vyšehrad)

Trojúhelníkové redany se využívaly zejména jako prvky polních opevnění. U pevnostních staveb se uplatňovaly spíše výjimečně. Bývaly umístěny níže pod okrajem hradeb tak, aby dělová palba byla vedena nad nimi a byly před hradbami předsunuty, takže mohly bránit hradby před případným útokem ze stran. Výstavba vyšehradského redanu spadá do doby 1849–1850, kdy se uskutečnila poslední fáze budování vyšehradské pevnosti. Jako podnět posloužily rakouskému vojevůdci českého původu Alfredovi knížeti Windischgrätzovi (11. května 1787–21. března 1862) zkušenosti z potlačení Svatodušních bouří v červnu 1848. Již na počátku následujícího roku vypracovalo generální velitelství v Praze projekt na zřízení bezpečných pozic na pevnostním valu, z nichž by bylo možno udržet v šachu bouřící se obyvatelstvo, a to s využitím dělostřelectva. Na Vyšehradě se ukázalo jako nejpříhodnější místo nad skalním srázem pod nedokončeným bastionem č. 38, pojmenovaným po sv. Leopoldovi. Odtud bylo možno pomocí děl ovládat Podskalí, Vltavu a část Nového Města. Podobné opevněné body byly zřízeny na Petříně na bastionu č. 4 a nad Klárovem nad bastionem č. 19. K využití těchto opevněných míst nikdy nedošlo a redan na Vyšehradě nakonec ztratil zcela význam v roce 1911, kdy byl zrušen pevnostní statut vyšehradské citadely. Vybudovaný redan byl projektován pro umístění moždíře a dvou děl. Současně s výstavbou redanu vzniklo schodiště, které k němu vede z Nového Města.

V devadesátých letech minulého století byl redan upraven na Letní scénu Vyšehrad. Program na Letní scéně Vyšehrad, amfiteátru uprostřed hradeb, se koná za příznivého počasí od května do září.