Hlavův ústav, Studničkova čp. 2039/2 (Nové Město)

Název budovy, kde sídlí patologicko-anatomický ústav, je odvozen od jména svého zakladatele profesora Jaroslava Hlavy . Autory budovy jsou architekti August Kožíšek a Ludvík Lábler. V průběhu výstavby se roku 1916 do procesu vložil Alois Špalek. Výsledkem je puristicky laděná stavba oproštěna od historizujících vlivů.

Historie

V letech 1913−1921 se součástí albertovského areálu stal Hlavův patologicko-anatomický ústav č.p. 2039 (spolu s Ústavem soudního lékařství a Bakteriologicko-sérologickým ústavem), pojmenovaný podle svého zakladatele, profesora Karlovy univerzity Jaroslava Hlavy. Ještě před zahájením provozu Hlavova ústavu byl první samostatnou budovou patologie v Praze Tietzův ústav, jenž byl otevřen roku 1858. Po rozdělení Univerzity na českou a německou připadl německé části. Vznik českého patologického ústavu v rámci české lékařské fakulty zapříčinil Jaroslav Hlava, nejmladší profesor nové lékařské fakulty, pozdější rektor univerzity. Po 25 letech působení ve skromných podmínkách hrázděné kůlny na nádvoří děkanátu dosáhl zbudování českého patologického ústavu v rámci areálu na Albertově. Jméno ústavu bylo ustáleno po první světové válce, kdy byl roku 1921 slavnostně otevřen.

Popis

Budova se svou podobou jako první vymanila s historizující linie dosavadní albertovské výstavby, což dokazuje i její půdorys ve tvaru písmene „J“. Rovněž jako první ze staveb univerzitního areálu alespoň částečně respektovala svažitý terén univerzitní čtvrti. Její umístění a původní stavební dispozice vycházely z dílny Augusta Kožíška a Ludvíka Láblera, v roce 1916 však do projekčního procesu vstoupil Alois Špalek, který zredukoval neobarokní výzdobu průčelí s cílem zdůraznit tektonický organismus budovy založený na železobetonové konstrukci. Těmito úpravami se Špalek jednoznačně přihlásil k účelové moderně vycházející z architektova přesvědčení o prioritě funkčnosti lékařského ústavu. Vzhled budovy měl rovněž demonstrovat odmítnutí neživého typizovaného historizujícího stylu veřejných budov monarchie a příklon k podobě, jež by vycházela „z individuálního tvoření dneška“ (Špalek). Puristickou podobu má hlavně severovýchodní průčelí, z něhož vystupují v pěti osách prosklené poloválcové rizality se skleněnými kupolkami osvětlujícími jednotlivé pitevny ústavu, které doplňují pásová okna. Alois Špalek byl rovněž autorem zamýšleného, ale nakonec nerealizovaného klinického ústavu, který měl jako pendant Hlavova ústavu uzavírat ulici Albertov z jižní strany. Hlavův ústav je památkově chráněný od roku 1958.