Dagmar Evaldová (Vinohrady)

Oba rodiče byli nadšenými sokoly. Otec Karel Evald, profesí soudce, se během druhé světové války zapojil do protinacistického odboje ilegální sokolské organizace Jindra, za což byl v roce 1943 popraven. Stejný osud potkal i jeho staršího bratra Jaroslava. Dagmar Evaldová za války nemohla dostudovat a byla totálně nasazena ve vlašimské zbrojovce. Po skončení války se s vervou vrhla do obnovy Sokola. Vždy vzpomínala na poslední slova svého táty, když ho zatýkali nacisté: „Hlavně nezapomeň, že jsem z tebe chtěl mít sokolku a ty víš, co to znamená.“

Po zákazu Sokola komunistickým režimem pracovala v několika továrnách, neboť jí nadále nebylo dovoleno studovat. Až roce 1968 Dagmar Evaldová, už jako matka tří dětí, odmaturovala na střední pedagogické škole, kterou v letech uvolnění mohla dálkově studovat. Pracovala jako vedoucí vychovatelka v učňovské škole pro zrakově postižené a při práci studovala dálkově speciální pedagogiku na Pedagogické fakultě UK v Praze. Tématem výchovy zrakově postižených se zabývala až do důchodu. Zároveň se podílela na projektu SOS dětských vesniček.

V roce 1988 se dostala do USA, kde dělala pečovatelku a asistentku Marii Provazníkové, významné exilové postavě sokolského hnutí. Po pádu komunismu společně s bratry Jandáskem a Uhrem zorganizovala 7. ledna 1990 ustavující sjezd a pomohla tak obnovit činnost Československé obce sokolské. V 90. letech nadále pomáhala v Tyršově domě. Zasloužila se především o výrobu a distribuci novodobého sokolského kroje, který navrhla její sestra Hamilka. V Sokole Pražském byla členkou a po mnoho let i vzdělavatelkou jednoty. „Byla bych ráda, kdyby se Sokol dočkal takového významu, jaký měl za mého mládí,“ uzavírá Dagmar Evaldová své vzpomínky na život prožitý v Sokole. 

Čestné občanství MČ Praha 2 uděleno 13. září 2018.
Zemřela 25. dubna 2022.