Kněžna Libuše

Kněžna Libuše (Vyšehrad)

Mýtická postava, soudkyně, věštkyně, manželka Přemysla Oráče, zakladatele dynastie Přemyslovců. Dílem renesančních kronikářů se stala i českou kněžnou.

Životní příběh Libuše popsal poprvé kronikář Kosmas ve své Kosmově kronice na počátku 12. století. Je psána latinsky, Krok se píše Crocco a text je ve třetí kapitole. Avšak již v Kristiánově legendě z konce 10. století a ve Svatováclavské legendě Diffundete sole je v zjednodušené verzi jmenován Přemysl a jeho žena „panna hadačka“.

Kněžna Libuše, psána dříve Lubossa, se podle pověsti narodila českému vojvodovi Krokovi. Byl to údajně muž naprosto dokonalý, rozvážný a bohatý. K němu chodili lidé z celé země, aby je rozsuzoval. Neměl syny, ale tři dcery. Libuši, jejímiž sestrami byly Kazi a Teta. Nejstarší Kazi byla bylinkářka a věštkyně, měla hrad nad Berounkou a po její smrti tam lidé navršili na památku mohylu. Teta „zavedla pověrečnou nauku a učila modloslužebným řádům“, jak píše Kosmas. Nepatrné rozvaliny jejího hradu Tetína na skále nad Berounku poblíž Berouna jsou dodnes patrné. Nejmladší Libuše si postavila hrad u lesa poblíž Zbečna, zvaný Libušín.

Po otcově smrti si moudrou Libuši lid zvolil za svého soudce. Po nějaké době svého vládnutí si vzala Přemysla, měla s ním patrně tři syny, Nezamysla, Radobýla a Lidomíra. Následovníky Přemysla pak byli podle pověstí jejich syn, kníže Nezamysl, dále knížata Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklan, Hostivít a jeho syn Bořivoj I., (žil ve druhé polovině 9. století), který je již doložen historicky.

Stejně jako její otec Krok spravedlivě soudila kněžna Libuše sváry a neshody mezi lidmi. Podle báje však jednou soudila dva sousedy, staršiny dvou rodů. Starší bral pole mladšímu a Libuše je rozsoudila ve prospěch mladšího. Starší muž se rozzlobil a pravil dnes již proslulou větu: „Hanba mužům, kterým žena vládne.“ Libuše proto řekla vladykům, že ve Stadicích najdou svého nového vládce a knížete, Přemysla. 

Udává se, že kněžna Libuše často věštila, například slávu naší metropole. Předpověděla, kde mají lidé hledat místo budoucího slavného města, pojmenovat ho Praha a tam postavit hrad (nynější Vyšehrad). Jindy radila, kde mají hledat vzácné kovy, prý viděla v budoucnosti mnoho válek a strádání, proto potopila do Vltavy zlatou kolébku svého syna a pravila, že až se kolébka vynoří, nastanou lepší časy… Před svou smrtí nechala svolat vojvody a starosty a prosila je, aby poslouchali Přemysla a vždy drželi při sobě.

Na Vyšehradě je sousoší Přemysl a Libuše od J. V. Myslbeka. Je po ní pojmenována Libušina ulice na Vyšehradě.

Katastrální územíDatum poslední aktualizace: 15.11.2021 17:33
Datum vytvoření: 26.7.2018 15:57

Zašlete nám zpětnou vazbu k tomuto heslu. Líbí se Vám toto zpracování? Máte návrh na změnu?