Kněžna Libuše
Věděli jste?
Sdílet
Kněžna Libuše

Kněžna Libuše

Mýtická postava, česká kněžna, věštkyně, manželka Přemysla Oráče, zakladatele dynastie Přemyslovců.

Životní příběh Libuše popsal poprvé kronikář Kosmas ve své Kosmově kronice na počátku 12. století. Je psána latinsky, Krok se píše Crocco a text je ve třetí kapitole. Avšak již v Kristiánově legendě z konce 10. století a ve Svatováclavské legendě Diffundete sole je v zjednodušené verzi jmenován Přemysl a jeho žena „panna hadačka“.

Kněžna Libuše, psána dříve Lubossa, se podle pověsti narodila českému vojvodovi Krokovi. Byl to údajně muž naprosto dokonalý, rozvážný a bohatý. K němu chodili lidé z celé země, aby je rozsuzoval. Neměl syny, ale tři dcery. Libuši, jejímiž sestrami byly Kazi a Teta. Nejstarší Kazi byla bylinkářka a věštkyně, měla hrad nad Berounkou a po její smrti tam lidé navršili na památku mohylu. Teta „zavedla pověrečnou nauku a učila modloslužebným řádům“, jak píše Kosmas. Nepatrné rozvaliny jejího hradu Tetína na skále nad Berounku poblíž Berouna jsou dodnes patrné. Nejmladší Libuše si postavila hrad u lesa poblíž Zbečna, zvaný Libušín.

Po otcově smrti si moudrou Libuši lid zvolil za svého soudce. Po nějaké době svého vládnutí si vzala Přemysla, měla s ním patrně tři syny, Nezamysla, Radobýla a Lidomíra. Následovníky Přemysla pak byli podle pověstí jejich syn, kníže Nezamysl, dále knížata Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklan, Hostivít a jeho syn Bořivoj I., (žil ve druhé polovině 9. století), který je již doložen historicky.

Stejně jako její otec Krok spravedlivě soudila kněžna Libuše sváry a neshody mezi lidmi. Podle báje však jednou soudila dva sousedy, staršiny dvou rodů. Starší bral pole mladšímu a Libuše je rozsoudila ve prospěch mladšího. Starší muž se rozzlobil a pravil dnes již proslulou větu: „Hanba mužům, kterým žena vládne.“ Libuše proto řekla vladykům, že ve Stadicích najdou svého nového vládce a knížete, Přemysla. 

Udává se, že kněžna Libuše často věštila, například slávu naší metropole. Předpověděla, kde mají lidé hledat místo budoucího slavného města, pojmenovat ho Praha a tam postavit hrad (nynější Vyšehrad). Jindy radila, kde mají hledat vzácné kovy, prý viděla v budoucnosti mnoho válek a strádání, proto potopila do Vltavy zlatou kolébku svého syna a pravila, že až se kolébka vynoří, nastanou lepší časy… Před svou smrtí nechala svolat vojvody a starosty a prosila je, aby poslouchali Přemysla a vždy drželi při sobě.

Na Vyšehradě je sousoší Přemysl a Libuše od J. V. Myslbeka. Je po ní pojmenována Libušina ulice na Vyšehradě.

Věděli jste?
Datum poslední aktualizace: 14.2.2019 11:03

Mohlo by vás zajímat