Konstantin Biebl (Nové Město)

Konstantin Biebl po základní škole v rodném Slavětíně nastoupil na reálku do Loun. Jeho otec, zubní lékař, v roce 1916 během první světové války spáchal sebevraždu na haličské frontě. Mladý Konstantin v témže roce musel narukoval do armády a během léčení v roce 1917 složil jako voják rakouské armády maturitu. Na balkánské frontě byl v lednu 1918 raněn, zajat a odsouzen k trestu smrti. Před popravou se mu však podařilo utéci. Po roce 1918 studoval na lékařské fakultě, ale povolání lékaře nikdy nevykonával. Věnoval se výhradně básnické tvorbě, stejně jako jeho žena Marie Bieblová.

Od roku 1919 publikoval Biebl v různých časopisech, např. Host, Kmen, Lidové noviny, Literární noviny. Patřil k levicově orientované avantgardě. Vstoupil do Devětsilu, v roce 1934 byl zakládajícím členem Surrealistické skupiny. Mladého Biebla lidsky a umělecky ovlivnili jeho strýc-právník, básník Arnošt Ráž a generační i umělecký přítel Jiří Wolker. Pro Bieblovu tvorbu měly význam jeho zahraniční cesty – do Jugoslávie, na Cejlon, Sumatru a Jávu, do Alžírska a Tuniska.

Po druhé světové válce pracoval Konstantin Biebl na Ministerstvu informací v oblasti filmu. V letech 1940–1951 žil v ulici Na Výtoni 401/7, kde je umístěna jeho pamětní deska s bustou.

Po druhé světové válce se rozešly jeho básnické vize s realitou.

Po komunistickém převratu v únoru 1948 jej skličovala tísnivá atmosféra ve společnosti a kromě toho se u něj projevilo bolestivé onemocnění slinivky břišní. Rozhodl se proto spáchat sebevraždu skokem z okna, přičemž málem dopadl na procházející dívku. Zemřel téhož večera v nemocnici.