Karel Boromejský Mádl

Narodil se za Rakouského císařství v Novém Bydžově na Královéhradecku. Po dokončení novobydžovské hlavní školy byl Karel Mádl v roce 1868 poslán na desetiměsíční soukromou školu do servitského kláštera na horu Matky Boží u Králík, poté studoval krátce gymnázium v Hradci Králové a na bydžovské nižší reálce. V Praze pak studoval českou reálku v Ječné ulici. Jako dobrovolník nastoupil na vojnu, následně žil v létech 1880-1883 ve Vídni, kde se zapsal na vysokou školu technickou a navštěvoval také uměleckohistorické přednášky významných profesorů v Rakouském muzeu pro umění a průmysl i v proslulém muzeu Albetina.

Za svého vídeňského pobytu r. 1882 psal K. B. Mádl o potřebě zřízení Uměleckoprůmyslové školy v Praze. V letech 1883 a 1884 navštívil Mnichov a Paříž. Krátce poté, co skutečně  Uměleckoprůrmyslová škola v Praze vznikla, se stal r. 1886 docentem textilního umění tajemníkem školy. Po odchodu Otakara Hostinského se stal Mádl jeho nástupcem, byl jmenován profesorem a také správcem knihovny. Mádl působil od roku 1883 jako umělecký kritik Politiky. Po smrti Miroslava Tyrše od roku 1884 až do roku 1917 byl kmenovým kritikem Národních listů. Po roce 1884 pobýval ve Vídni. Od roku 1886 spolupracoval s nově založenou Galerií Ruch. Od roku 1888 byl spolupracovníkem redakce Ottova slovníku naučného. Podnikl četné studijní cesty do Rakouska, Německa, Francie, Itálie, Belgie, Holandska, Jugoslávie a dalších zemí. 

Působení na Uměleckoprůmyslové škole ukončil za 1. světové války a věnoval se práci uměleckohistorické.  Od roku 1887 publikoval pravidelně v Památkách archeologickch a místopisných (mj. o románských rotundách) a od roku 1891 začal vydávat Přehled historie umění od starověku po současnost (nedokončeno). V roce 1897 vydal moderně koncipovaný Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu kolínském, publikoval objevné studie o freskách v kostele sv. Jiří (1890–92) a sv. Mikuláše (1896–97). Zabýval se uměleckou generací Národního divadla ( Josef Mánes , Mikoláš Aleš) a od konce 90. let vystupoval jako mluvčí umělců kolem SVU Mánes. Po válce se věnoval zejména období baroka a publikoval monografii o sochách Karlova mostu.Od roku 1887 psal do Zlaté Prahy stati o památkách, spřátelil se s rodinou nakladatele Jana Otty. Dokonce se r. 1910 ve věku 51 let oženil s jejich dcerou Marií Annou. Manželství zůstalo bezdětné.

Roku 1917 byl jmenován vládním radou a od roku 1918 zastával funkci místopředsedy kuratoria Moderní galerie a člena komise pro navrácení bohemik z ciziny. Byl členem Umělecké besedy, Společnosti Národního divadla, Archeologické komise (1923), členem kuratoria UPM, čestným členem SVU Mánes (1929).

Karel Boromejský Mádl žil v Praze 2 v Tyršově ul. 1841/8, stejně jako Vilém Kurz st. a Rudolf Kimla. Zemřel v Potštejně v okr. Rychnov n. Kněžnou na onemocnění cukrovkou dne 20. listopadu 1932. Bylo mu 73 let.