Rudolf Kimla

Rudolf Kimla, vl. jménem Rudolf Jan Nepomuk Kymla, se narodil na Smíchově, který tehdy nebyl ještě součástí Prahy. Změna jeho jména nastala údajně v důsledku zjednodušování pravopisu a úředních zápisů v 19. a 20. století.

Po absolvování gymnázia studoval lékařskou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity, na které byl žákem prof. Jaroslava Hlavy, nejslavnějšího českého patologa. Po promoci v r. 1891 pracoval Rudolf Kimla v Patologicko-anatomickém ústavu, později Hlavův ústav na Albertově.  Absolvoval také zahraniční vědecké stáže v laboratořích ve Štrasburku, Paříži a na dalších místech.

V roce 1919 se stal přednostou Ústavu všeobecné patologie, v roce 1925 se opětovně vrátil do Patologicko-anatomického ústavu, který posléze vedl. Odborné své práce uveřejnil jednak v publikacích Akademie věd , Sborníku lékařském či v Časopise lékařů českých. V rámci své badatelské činnosti se zabýval rovněž bakteriologií, mj. dětské tuberkulózy, na kterou děti v té době i umíraly.

V letech 1919–1920 a 1926–1927 vykonával Rudolf Kimla funkci děkana 1. lékařské fakulty Univerzity Karlo-Ferdinandovy, v období let 1936–1937 zde působil jako její rektor.

Prof. Kimla byl ženatý s Annou, roz. Hůrkovou. Bydlel bydlel v Praze 2 v Tyršově ulici 8, stejně jako prof.  Vilém Kurz st. a prof. Karel Boromejský Mádl. Nárožní dům s ulicí Legerovou je v současnosti hotelem.

Rudolf Kimla zemřel 14. února 1950 v Praze ve věku 83 let a je pohřben v rodinném hrobě na Vyšehradském hřbitově. Náhrobek zdobí plastika Smutek od Bohumila Kafky.