František Urban

Tento malíř se narodil 15, července 1868 v Karlíně do rodiny obuvníka Františka Němce a jeho manželky Františky, rozené Němcové. Pokřtili jej jako Františka Jana. Nejprve studoval na karlínské reálce, poté navštěvoval večerní průmyslovou školu a pracoval jako malíř porcelánu v libeňské továrně. Následně nastoupil roku 1885 na pražskou Uměleckoprůmyslovou školu, kde tři roky strávil na všeobecné škole a dalších pět let studiem ve speciální škole pro figurální kresbu a malbu. Zde patřil k žákům Františka Ženíška. Na této průmyslovce po absolutoriu do roku 1893 také vyučoval.

Na přelomu 19. a 20. století náležel k předním protagonistům výtvarného umění, věnoval se náboženským, alegorickým i symbolistním tématům a získal mnoho reprezentativních zakázek. Ilustroval společenské časopisy i pohádky, vytvořil návrh rakouské stokoruny, navrhoval akcie, diplomy nebo plakáty, ale proslul především výzdobou sakrálních staveb a vitrážemi.

Ve vinohradském chrámu sv. Ludmily se nacházejí první Urbanovy realizované vitráže, s jejichž návrhy tento umělec vyhrál druhé místo v soutěži, která proběhla roku 1897. Navrhl čtyři postavy světců pro dvě okna a jednalo se o sv. Antonína Paduánského se sv. Cecílií i o sv. Martina se sv. Barborou.

Vitráže vyšehradské baziliky sv. Petra a Pavla vznikaly mezi léty 1892 – 1904 a figury světců do oken v presbytáři navrhl František Sequens. Od Františka Urbana mají pocházet tři okna v bočních kaplích při vstupu do chrámu.

Za jedno z jeho vrcholných děl lze označit výmalbu výše zmíněného významného vyšehradského chrámu, která se uskutečnila se v letech 1902 až 1903 a Urban vyzdobil hlavní loď tohoto kostela.  Lunety nad arkádami v této lodi vymaloval deseti výjevy z českých dějin i dějin křesťanství v českých zemích, stěny boční lodi doplnil postavami andělů a konečně ve spodní části pilířů se nachází šestadvacet malovaných figur světců a světic.

Z roku 1904 pochází opona pro Smetanův dům v Litomyšli a další realizaci nalezneme v kutnohorském Vlašském dvoře, kde Urban vymaloval v letech 1904–1906 pozdně gotickou kapli sv. Václava a Ladislava. Pro tuto kapli navrhl též figurální i ornamentální vitráže.

Ve Vinohradském divadle na náměstí Míru vytvořil roku 1907 nástropní na malbu nad hledištěm s námětem Hold umění a vlasti. Toto novobarokní dílo se vyznačuje i secesními detaily.

V roce 1908 pracoval na kapli gymnázia v Benešově a roku 1912 provedl za čtyři měsíce rozsáhlou výzdobu kostela Nanebevzetí Panny Marie v Gruntě na Kutnohorsku. Šlo o pět větších figurálních výjevů i o postavy andělů a ornamenty.

František Urban se stal členem spolku Jednota umělců výtvarných (JUV), a na výstavách této instituce pravidelně vystavoval, příležitostně též na výstavách Krasoumné jednoty. Dále působil v Křesťanské akademii a od roku 1912 také jako dopisující člen České akademie věd a umění.

Dne 16. srpna 1898 si vzal v podskalském kostele Nejsvětější Trojice na Novém Městě pražském za manželku malířku Marii, rozenou Zahradnickou (1868–1945), se kterou často spolupracoval na svých zakázkách. Tento významný umělec zemřel 9. března 1919 na Královských Vinohradech v domě na nároží Chodské a Slezské ulice čp. 1009/31. Jeho ostatky spočinuly na Vyšehradském hřbitově v hrobě č. 11B-54.