Vlastislav Hofman. Zdroj: Wikipedie

Vlastislav Hofman (Vinohrady)

Významný český architekt, designér, malíř, grafik a scénograf.

Narodil se 6. února 1884 v Jičíně, zemřel 28. srpna 1964 v Praze

Tento všestranný umělec se narodil 6. února 1884 v Jičíně do rodiny obuvníka Františka Hofmana a Anny Hůšové. V letech 1890 až 1896 navštěvoval obecnou školu v rodném městě a v letech 1896 až 1902 studoval na vyšší jičínské reálce. Jelikož neudělal přijímací zkoušky na pražskou Uměleckoprůmyslovou školu, nastoupil roku 1902 na České vysoké učení technické, obor pozemní stavitelství a architektura. K jeho profesorům patřili Josef Fanta, Josef Schulz i Jan Koula, a rovněž navštěvoval kurzy figurální kresby a malby Adolfa Liebschera. Roku 1905 složil první státní zkoušku a o dvě léta později druhou státní zkoušku.

Po absolutoriu nejprve pracoval ve výstavní kanceláři pražského magistrátu a poté jako výpomocný technik v bohnické projekční kanceláři technického oddělení Zemského výboru. Dne 15. září 1910 přechází zpět na pražský magistrát, do 3. odboru stavebního úřadu v Nové radnici na Mariánském náměstí. K roku 1912 je doloženo také jeho bydliště na Vinohradech v Havlíčkově, dnes Bělehradské ulici č. 51.

Stal se členem Spolku výtvarných umělců Mánes, poté Skupiny výtvarných umělců, skupiny Tvrdošíjní, a angažoval se v avantgardním časopisu Scéna, který sídlil v domě čp. 1184 (č. o. 10) na rohu Blanické a Polské ulice. Tento čtrnáctideník vycházel v letech 1913 až 1914 a Hofman pro časopis napsal úvahu „Obrazově zformovaná scéna“, která se objevila v čísle I, 2. půlročníku.

Jeho architektonické dílo není počtem rozsáhlé, ale velmi pozoruhodné. Nejprve je nutno zmínit nerealizované návrhy náměstí pod Emauzským klášterem z roku 1913 a projekt kubistické přestavby Vyšehradu z roku 1914. První realizace jsou čistě kubistické. Jde o vchod na hřbitov pražské obce v pražských Ďáblicích z let 1912 až 1914, kde vznikly dva pavilony rámující vstup, a krematorium v Moravské Ostravě (1923 – 1925), zbořené roku 1979.

Později se věnoval převážně architektuře mostů. Spolu s Ing. Františkem Menclem vyprojektovali Jiráskův most v Praze, postavený v letech 1928 až 1932. Se stejným inženýrem navrhli most přes Jizeru v Káraném (1936). Další mosty se klenou v Praze přes řeku Vltavu, resp. její ramena a plavební kanály. Jedná se o lávku na Židovský, dnes Dětský ostrov z let 1933 až 1941, lávku na Slovanský ostrov (1941 – 1948) a Štefánikův most, postavený v letech 1949 až 1951. Od Hofmana pochází pomník režiséra, dramatika a básníka Karla Huga Hilara na Vinohradském hřbitově, se kterým často spolupracoval, jak bude uvedeno dále. Zde je také pohřbena Hilarova manželka – herečka Zdeňka Baldová.

Navrhoval též nábytek a drobné předměty, často pro družstvo Artěl, ze skla a keramiky jako dózy, popelníky nebo vázy, většinou v kubistickém stylu. Některá tato díla se dodnes, resp. opět vyrábějí. Ve dvacátých letech však tato tvorba postupně ustupovala jeho jiným uměleckým aktivitám.

Za velmi významnou lze označit Hofmanovu tvorbu scénografickou. Uplatnil se svojí jevištní výpravou v Národním divadle, na dalších scénách, a hlavně v divadle na Vinohradech. To je další spojitost s naší městskou částí. Roku 1919 se sešel s ředitelem Karlem Hugo Hilarem a ten mu zadal scénické návrhy ke hře „Husité“ od Arnošta Dvořáka. Ladislav Boháč, který „Husity“ viděl jako čtrnáctiletý roku 1921, napsal: „Byla to ryze expresionistická režie – režie sošných, výrazných postojů, ostrých světel vrhaných zboku a zdola, kostýmů, jejichž barva hrála dramatickou úlohu. Byla útočná, dravá, nezanechala nikoho lhostejným.“ Hofmana nazval Josef Svoboda prvním moderním českým scénografem.

Z mnoha dalších her, uvedených na vinohradské scéně lze uvést dílo Otokara Fischera „Herakles“, Šrámkova „Hagenbecka, hru Charlese Vildraca „Koráb Tenacity“, Shakespearovu „Bouři“, a „Slečnu Julii“ od Augusta Strindberga, kterou režíroval slavný vinohradský herec a režisér Karel Vávra. Dalšími divadelními kusy byl Fischerův „Orloj světa“, hra Eduarda Lederera „Zrádce“, opět režírovaná Karlem Vávrou, „Pelikán“ Augusta Strindberga, „Idiot“ Fjodora Michajloviče Dostojevského, „Richard III.“ od Williama Shakespeara, hra „Modlitba za živé“, kterou napsal Jacques Deval, nebo „Schůzka u pyramid“ od Emila Synka.

Věnoval se také malbě a kresbě, tvorbě ex-libris i knižní grafice. Z jeho ruky pocházejí kresby pražských i mimopražských kostelů a kaplí, vytvořené ve čtyřicátých až šedesátých letech 20. století. Mezi nimi nalezneme i vinohradskou viniční kapli sv. Rodiny pod Nuselskými schody.

Napsal několik teoretických prací, týkajících se nejen scénografie, jak je uvedeno výše, ale též nábytkářství, architektury a výtvarného umění. K nejvýznamnějším patří „Duch moderní tvorby v architektuře“, „Nový princip v architektuře“ nebo „K podstatě architektury“, které vyšly v různých uměleckých časopisech.

Oženil se 12. července 1920 se Zdeňkou, rozenou Ledererovou. Dne 16. srpna 1924 se narodila dcera Adriena a 22. dubna 1928 druhá dcera Zdenka. Ke sklonku života Vlastislav Hofman bydlel ve vyšehradské Vratislavově ulici čp. 156 (č. o. 22).

Tento mimořádně nadaný a mnohostranný umělec zemřel 28. srpna 1964 a smuteční obřad se konal 4. září téhož roku v Praze.

Galerie: 
V.Hofman, vchod na ďáblický hřbitov. Zdroj: archiv autora
V.Hofman, vchod na ďáblický hřbitov. Zdroj: archiv autora
Narození
6.2.1884
Úmrtí
28.8.1964 (80 let)
Katastrální území
Odkazy a literatura:
Mahulena Nešlehová (ed.): Vlastislav Hofman, Praha 2004.
Pavel Vlček: Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, Praha 2004, s. 241-242.
Datum poslední aktualizace: 5.8.2022 15:26
Datum vytvoření: 8.6.2022 22:24

Zašlete nám zpětnou vazbu k tomuto heslu. Líbí se Vám toto zpracování? Máte návrh na změnu?