Josef Skupa

Josef Skupa se narodil 16. ledna 1892 ve Strakonicích. Otec byl plzeňský četník, který často služebně cestoval a manželka za ním jezdila na návštěvy. Při jedné z cest se ve strakonické restauraci u Vavrausů narodil Josef.

Od dětství měl rád kreslení a malování, vlastnoručně si vyráběl kulisy s papírovými loutkami. Ty využil, když trávil dětství v Mladějovicích, kam chodil až do páté třídy. Strýc zde byl řídícím učitelem. Josef tady za bouřlivého potlesku kamarádů odehrál ve vlastních kulisách svá loutková představení se dvěma hrami - Jedeš z tý hrušky, a s veršovaným pamfletem na ševce Vaňuru. Právě za pamflet obdržel svůj první honorář, naopak od strýce dostal pravítkem přes ruce. V budově mladějovické školy má Josef Skupa pamětní desku a od roku 2013 zde také stojí pomník Spejbla a Hurvínka. Skupovo jméno nese i místní ochotnický spolek.

S výrazným talentem na výtvarné umění se mladý Josef Skupa připravoval na vstupu na Akademii výtvarných umění v Praze. Rodiče si však přáli vzdělání praktičtější, proto od r. 1911 studoval pražskou Uměleckoprůmyslovou školu. V té době bylo hlavní město ovlivněno obdobím vzdoru, studentskou bohémou, toužící po vlastním uměleckém světě. Zrodil se nový žánr, kabaret, vznikaly další umělecký směry, populární byl hlavně futurismus. Ani Josef Skupa nezůstal opodál. Jeho přítel a spolužák František Fiala, který po založení vinohradského studentského kabaretu U kuřího oka přijal pseudonym Ferenc Futurista, ho přizval k vystupování a psaní skečů. Projevil se zde velký Skupův improvizační talent a zrodila láska k divadlu.

Uměleckoprůmyslovou školu dokončil v r. 1915 a začal vyučovat coby profesor matematiky a kreslení na střední škole. Propukne 1. světová válka a Josef Skupa ne nucen narukovat do maďarského Székesfehérváru. Pro obveselení spolubojovníků i dětí důstojníků hraje divadlo s prstovými loutkami. Když se v polní kuchyni opaří, má štěstí v neštěstí. Není díky přímluvě jednoho z důstojníků, jehož dětem se Skupovo divadlo líbilo, odeslán do lazaretu, ale do zálohy, domů do Plzně. Pracuje v oddělení vojenské cenzury. Následně se vrací k učení i práci pro plzeňské Městské divadlo. V r. 1917 se dostává do plzeňského dobročinného Loutkového divadla feriálních osad (f. osady byly charitativní ozdravné pobyty pro děti z chudých rodin a velkých měst, předchydkyně dětských táborů), které hledalo výtvarníka. Zde se Josef Skupa skvěle uplatnil v řadě rolí, známý je jeho revoluční Kašpárek, který pomohl k rozpadu monarchie a dokázal pochovat Rakousko-Uhersko ještě před koncem války. I jeho zásluhou do "feriálek" míří řada dalších umělců. Principál Novák, který byl tradičním loutkářem, však Skupu nepouští k vodění loutek a má výhrady i k jeho výtvarnému a hereckému projevu.

Významným milníkem byl pro Josefa Skupu rok 1920. Oženil se s Jiřinou Schwarzovou, která s ním v divadle spolupracovala a později vodila loutky. A hlavně představil, ovlivněn atmosférou v divadle a zcela v duchu futurismu, postavu pana Spejbla. Ten byl podle jeho návrhu vytvořen v r. 1919 loutkářem Karlem Noskem. Spejbl je poněkud ušatý pán, karikatura přechytralých měšťáků, avšak inteligentní, výřečný a znalostmi předčí tradičního Kašpárka nebo hloupého Honzu. V roce 1923 se zrodila postava bodrého vojáka Švejka z románu Jaroslava Haška, vytvořená synem loutkáře Karla Noska, Gustavem. Skupa s ním vystupuje po tři sezóny. Spejbl se tak ocitl poněkud v pozdadí, ke Švejkovi se nehodil. Tvůrčí konflikty s principálem i přes nový Skupův směr neustávaly. Stále větší oblibu získává opět Spejbl, který je představen na srazu loutkářů v Praze v sále hotelu Beránek v r. 1924. V roce 1926 se narodila další loutka, Spejbův syn Hurvínek, ušatý kluk koulející očima a s koloběžkou, kterého si publikum okamžitě zamilovalo. Opět jej vytvořil Gustav Nosek a dokonce jako překvapení pro Josefa Skupu. Panovaly sice obavy, zda loutka děti trochu nevyděsí, ale jak ukázal čas, byly zcela zbytečné. Josef Skupa obě postavy skvěle namlouval, bez problémů měnil v dialogu Spejblův bas na Hurvínkovu fistuli. I pozdější Skupovi nástupci dabovali vždy obě postavičky.

V roce 1927 divadlo "feriálek" opouští principál Novák a ujímá se jej právě Skupa. Pod jeho vedením v r. 1930 vzniklo první profesionální loutkové divadlo nového typu, úspěšné díky Skupovým improvizačním schopnostem a humoru. Futurismus i dada, které v zahraničí boří zažité principy až s nenávistí, se v Čechách projevují typickým humorem. Profesor Skupa v něm vynikal, ať básněmi, kuplety nebo oslovením diváků, např. vážená usedlino. Jako učitel bral loutku za vynikající prostředek k výchově dětí a divadlo uznával jako kolektiv pro lidi, který má rád lidi. V roce 1930 přibyla do rodiny loutek Mánička, okatá a udivená kamarádka Hurvínka, kterou namlouvala herečka Anna Kreuzmannová. Mánička však díky jiným povinnostem A. Kreuzmannové nebyla stálou postavou ansámblu. Toho roku se Skupova kariéra slibně rozjela, opouští proto učitelské povolání a zakládá Divadlo Josefa Skupy v Plzni, které cestuje po Československu i do zahraničí, kde předvádí hlavně loutkařské umění, protože dialogy jsou vedeny v češtině. Do divadla přivedl Josef Skupa i svého žáka Jiřího Trnku a Jana Vavříka-Rýze. Právě Rýz vymyslí postavu upovídané domovnice Drbálkové (po ní až za dlouhý čas vznikne i čtvrtá hlavní postava divadla, paní Kateřina, která je bábinkou Máničky). V roce 1931 natočil Josef Skupa jako scénárista a režisér dokonce první zvukový film hraný loutkami se Spejblem a Hurvínkem ve velikosti 70 cm. Jednalo se o operetku, v němž protagagonisté zpívají píseň Rukulíbám milostpaní. Film se promítal v pražském kině Světozor.

V roce 1933 se Skupa stal prezidentem mezinárodní loutkářské organizace UNIMA , kterou vedl až do své smrti. Vydává gramofonové desky, účinkuje v rozhlase, hostuje v Praze a spolupracuje s mnoha osobnostmi, včetně Voskovce a Wericha. S nastupujícím fašismem sílí cenzura, když se v pořadech pro dospělé staly loutky komentátory nepříznivé politické situace. Po mnichovské dohodě napsali Skupa s Frankem Wenigem svou nejpozoruhodnější hru Kolotoč o třech poschodích , v níž se domovnice Drbálková snaží uzurpovat moc ve Spejblovic domě. Hra je odrazem mnichovských událostí a jako taková je jedním z nejstatečnějších počinů české kultury té doby. Premiéru měla 10. 2. 1939 a odehrálo se jen 56 repríz, než byla za protektorátu zakázána.

Další ambice divadla překazí již druhá světová válka, kterou Skupa zažije. Pokračuje sice v hraní, ale je uvězněn a deportován do lágru v Drážďanech. Spejbl a Hurvínek končí v trezoru gestapa. Skupovi se podaří díky obrovské náhodě utéct a vrátit se domů poté, co jsou Drážďany vybombardovány.  Když válka skončí, obnovuje Josef Skupa činnost divadla. Pro jeho obrovský úspěch však ne v Plzni ale v Praze. Svoje zázemí divadlo S + H najde v Římské ulici 45 v Praze 2 v Hasičském domě. Zde Skupovi dokonce bydlí a tvoří. Snaží se i o repertoár mimo Spejbla a Hurvínka, ten však příliš neuspěje.

V roce 1948 získal Josef Skupa titul národní umělec. Když vážně onemocní a dlouhodobě se potýká se zdravotními problémy, zdá se, že divadlo zanikne. Avšak díky tomu, že si vychoval novou generací tvůrců, jej postupně předává. Vlastní potomky, nástupce, s manželkou neměli. Od r. 1952 Josef Skupa jen občas alternuje s mladým Milošem Kirschnerem, kterého si přes protest úřadů prosadil a jako svého oficiálního nástupce jej představuje v r. 1956 v Plzni. Své poslední představení Spejbl na Venuši odehraje Josef Skupa v Plzni na Silvestra 1956. Pár dní poté, v lednu 1957, jen týden před plánovanou oslavou svých 65 narozenin, umírá na infarkt.

Divadlo Spejbla a Hurvínka mělo svoji domovskou scénu na Vinohradech v Římské 45 od r. 1945 do r. 1994, kdy se přestěhovalo do Prahy 6-Dejvic.

Skupovo jméno dodnes nesou ulice, divadelní spolky a sály. Pro českou kulturní scénu objevil Jiřího Trnku nebo Miloše Kirschnera. Ale hlavně žije v srdcích lidí, kteří na Spejblovi a Hurvínkovi díky představením a nahrávkám doslova vyrostli. Od roku 1948 jezdí motorový vlak M131 s názvem Hurvínek, a to pro jeho dřevěný interiér a útulnou atmosféru. Město Plzeň, léta s Josefem Skupou spojené, hostí od r. 1967 mezinárodní loutkářský festival Skupova Plzeň.