Jiří Sozanský

Jiří se narodil po válce rodičům, kteří se seznámili na barikádách za Pražského povstání v květnu 1945. Matka byla kadeřnicí, otec Ivan Sozanský pocházel ze Zakarpatské Ukrajiny. Svého otce Jiří nepoznal, neboť ten byl v roce 1948 zatčen při pokusu o nelegální přechod státní hranice. Z vězení uprchnul a později se nepodařilo s jistotou prokázat, zda byl odvlečen do Sovětského svazu. Roku 1952 byl soudem prohlášen za nezvěstného. Matka se později znovu provdala a rodina žila v Peci pod Sněžkou. Prázdniny a volné dny trávil Jiří u své babičky a tety. U tety Mileny se seznámil s Josefem Kapínem, budoucím boxerským šampionem. Teta pracovala jako kustodka v Národní galerii, kde Jiří poznával barokní umění. Ve 13 letech se potkal se sochařem Janem Kodetem, který od něj koupil kresbu a povzbudil ho tím k výtvarné činnosti. 

V 60. letech se Jiří Sozanský učil zedníkem u Pozemních staveb. Ve škole působili učitelé, aktivní sportovci, například Václav Pšenička. Pod jeho vlivem se Jiří Sozanský začal věnovat vzpírání. I nadále se zajímal o výtvarné umění, podnikový výtvarník Zdeněk Fultner kvůli němu založil výtvarný kroužek a podporoval ho v přípravě na zkoušku na Akademii výtvarných umění. Po vyučení složil Jiří zkoušky na grafické škole V. Hollara, u níž po čase kvůli její nízké úrovni odešel. Živil se jako zedník, lešenář, kopáč i kulisák Vinohradského divadla. V polovině 60. let jej ovlivnila výstava Bohdana Kopeckého a jeho záznamy zdevastovaného Mostecka (Jiří Sozanský právě tam později vytvořil svá zásadní díla). V té době také docházel do Obecního domu k malíři Františku Nedvědovi a do ÚKDŽ k Miloši Čechovi a připravoval se na zkoušky na Akademii výtvarných umění. Tam byl přijat r. 1967 jako mimořádný talent i bez středoškolského vzdělání. Studoval v ateliéru prof. Jiroudka a v ateliéru grafiky L. Čepeláka, stejně jako například František Hodonský. Pro své kresby si vybíral Mostecko a kladenské hutě. 

V roce 1968 Jiřího Sozanského silně ovlivnila sovětská okupace a smrt Jana Palacha. Události reflektoval ve své tvorbě zaměřené na mezní situace. Po celou normalizační dobu až do Sametové revoluce v r 1989 pořádal různá neoficiální setkání aktivit v terezínském památníku, ve vězení ve Valdicích, v uranových dolech Příbram nebo v obleženém Sarajevu. Vytrvale připomínal politické vězně, jakými byli Milada Horáková, Václav Havel, Jan Zahradníček nebo Ivan Martin Jirous a odkazoval na literární podněty, např. Havlovy texty, Orwellův román 1984, na Novely a texty pro nic S. Becketta. Jiří Sozanský je autorem triptychu Jan Palach v pražském Karolinu a Pomníku obětem srpnové invaze roku 1968 a obětí protestů z roku 1969 určeného k instalaci na Václavské náměstí. Pomník je v současné době umístěn na nábřeží Vltavy u Musea Kampa.

Roku 1970 byl svým kolegou z teplárny, kde pracoval, seznámen s Olbramem Zoubkem. O rok později měl již svůj první malý ateliér a zároveň pracoval v Zoubkově ateliéru, kde měl možnost odlévat sochy. V roce 1971 se Jiří Sozanský oženil s Jaroslavou a narodil se jim syn Jiří. Studia ukončil na AVU v r. 1973 s vyznamenáním obhajobou diplomové práce na téma lidského utrpení, kde vedle maleb a kreseb představil i svá sochařská díla. I nadále však pracoval v dělnických profesích, aby si uchoval svoji nezávislost. Po návštěvě památníku Terezín zde začal studovat archivy a seznámil se s Otou Krausem, který o holocaustu napsal stovky článků a řadu knih. Pod vlivem tragických událostí, které se jej silně dotýkaly, vytvořil Jiří Sozanský pro Malou terezínskou pevnost sochy a instalace. Na přelomu 70. a 80. let se přátelil s Jiřím Načeradským a Zdeňkem Beranem a spolu s Oldřichem Kulhánkem je přizval k soukromému výtvarnému sympoziu v památníku Terezín roku 1980. V 80. letech také zajížděl na Mostecko zničené těžbou a zde realizoval některé své projekty, např. Zóna, Únik-Most 82, Proces. V té době nesměl své sochy vyvézt na výstavu do Michiganu ani na jinou výstavu v USA, kterou pořádala rovněž v USA Meda Mládková. Ta mu proto finančně vypomohla a zařídila stipendium Pollock-Krasner-Foundation. S malířem Ivanem Komárkem a sochařem Vojtěchm Adamcem jr. založil Sozonský sdružení Box Art. V roce 1988 se zúčastnil Bienále v Benátkách, kde představil v českém pavilonu průřez svojí tvorbou. 

Po revoluci v r. 1989 se Jiří Sozanský angažoval v Radě na obranu kultury. V devadesátých letech se zajímal o lidi v obleženém Sarajevu, kam cestoval za války v Bosně a Hercegovině. Roku 1995 za to obdržel čestné uznání Sarajevo Peace Centre. V r. 1992 založil se svojí druhou manželkou, psycholožkou Olgou Pajerovou, občanské sdružení Symposion , které realizuje projekty navazující na jeho neoficiální aktivity ze sedmdesátých a konce osmdesátých let dvacátého století. Roku 1990 vytvořil Sozanský ve Valdické věznici spolu s vězni památník obětem totality, který tvořila betonová torza lidských postav s částečně odkrytou železnou konstrukcí a železobetonové kvádry. Vězni do něj vyryli jména svých spoluvězňů utýraných dozorci. Fotodokumentace díla spolu s výpověďmi vězňů vyšla knižně.

Svou osobní životní zkušenost s komunistickým režimem zpracoval Sozanský roku 2009 v soše nazvané Šedesátý devátý, kam zakomponoval i posmrtnou masku Jana Palacha od Olbrama Zoubka. Spolu s plastikami Velký inkvizitor a Spojenci, je umístěna ve foyeru Vrchního soudu v Praze 4. V jednací síni Vrchního soudu se uskutečnil komponovaný večer, jehož součástí byla i část opery Aleše Březiny Zítra se bude… se  Soňou Červenou.

Sozanského dílo bylo nepřijatelné pro komunistický režim , ale jako varování před nebezpečným vývojem lidské společnosti zůstalo aktuální i po roce 1989. Roku 2016 mu ministr kultury D. Heman v rámci 10. ročníku Mene Tekel udělil titul Rytíř české kultury a roku 2019 získal osvědčení Ministerstva obrany jako účastník odboje a odporu proti komunismu, obdržel rovněž ocenění Za mimořádný přínos k reflexi novodobých dějin, které uděluje Ústav pro studium totalitních režimů. Roku 2007 převzal pamětní medaili za dlouholetou spolupráci s Památníkem Terezín.

Jiří Sozanský uspořádal za svoji uměleckou kariéru dlouhou řadu autorských výstav a jeho díla jsou zastoupena mimo jiné například ve sbírkách Národní galerie, Památníku Terezín, GASK v Kutné Hoře, v Galerii moderního umění v Hradci Králové, v Museu Kampa, v Galerii Klenová v Klatovech, v Moravské galerii v Brně, ale i  ve světových sbírkách v Paříži, Helsinkách, Sarajevu a dalších.

Jiří Sozanský je členem SČUG Hollar a v létech 1991 až 2000 byl členem SVU Mánes. Bydlel v Praze 2 na Novém Městě v Sokolské ul. 27.