Jan Zahradníček (Vyšehrad)

Jan Zahradníček se narodil 13. června 1882 na Českomoravské vysočině v obci Mastníku, ležícím západně od Třebíče. Po studiích na gymnáziu v Třebíči studoval Českou lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kterou ukončil 27. března 1909. Po kolečku na několika odděleních nemocnice se stal 1. dubna téhož roku operačním elévem na chirurgické klinice profesora Kukuly, kde díky svým schopnostem již 1. října dostal místo asistenta. Během balkánské války byl činný ve vojenské nemocnici v Bělehradě a za 2. balkánské války působil jako vedoucí chirurg v Sofii. Po návratu do Čech však vypukla první světová válka, během níž Jan Zahradníček od konce června 1914 až do konce října 1919 působil jako velitel I. chirurgické skupiny profesora Kukuly na různých bojištích. Během válečných let získal obrovské zkušenosti, na jejichž základě se dokázal vždy rychle a správně rozhodovat, volit v operační technice přímočará řešení a nejlogičtější cestu k úspěchu. Po krátkém působení na brněnské Masarykově univerzitě na chirurgii prof. Petřivalského se stal, ale již na klinice prof. Kukuly, v roce 1921 docentem pro obor ortopedie a o dva roky později si rozšířil svou habilitaci z ortopedie na docenturu z celé chirurgie. V červnu 1926 jej povolal děkanát lékařské fakulty UK do Prahy, neboť se uvolnilo místo po zesnulém prof. Rudolfu Jedličkovi, který vedl II. chirurgickou kliniku. V roce 1931 po smrti prof. Stanislava Tobiáška se Jan Zahradníček stal jako řádný profesor Univerzity Karlovy druhým přednostou kliniky. V roce 1933 byl jmenován profesorem a přednostou 1. ortopedické kliniky v Praze, původně sídlící na Karlově a po skončení druhé světové války v budově bývalého Schneiderova sanatoria v ulici Na Bojišti a nyní je 1. lékařskou fakultou FN Motol. Profesor Zahradníček řídil 1. ortopedickou kliniku až do své smrti 12. října 1958. Jeho smrti předcházela účast na ortopedickém kongresu v Moskvě, kde onemocněl a byl léčen na údajný zápal plic. Patrně se však jednalo o nediagnostikovaný infarkt myokardu, na jehož recidivu a následky pak zemřel.

Profesor Zahradníček se proslavil vlastní metodou léčby vrozeného vykloubení kyčelního kloubu i operativou pakloubu. Vyvinul i vlastní zevní fixátor pro léčbu infikovaných zlomenin atd. Ocenění za celoživotní dílo se mu dostalo in memoriam po společenských změnách v listopadu 1989, když byl v roce 1991 oceněn Zlatou plaketou za zásluhy o vědu a lidstvo ČSAV.

Jan Zahradníček byl pohřben na Vyšehradském hřbitově v hrobě 6-1. Na náhrobním kameni je umístěna plaketa s jeho portrétem, dílo sochaře a medailéra Miloslava Beutlera.

Miloslav Beutler se narodil 3. září 1897 v Pardubicích, zemřel 7. listopadu 1964 v Praze. Po studiích na Odborné škole keramické v Bechyni v letech 1915–1919 studoval u J. Drahoňovského a O. Španiela na Vysoké škole umělecko-průmyslové a v letech 1919–1923 medailérskou speciálku na Akademii výtvarných umění. V letech 1923–1930 studoval u J. Grusse antropologii na Přírodovědecké fakultě UK, kde získal cenu Fondu Aleše Hrdličky. Věnoval se figurální a portrétní plastice, pomníkům, medailérství a spolupracoval i s Antropologickým ústavem Univerzity Karlovy na bronzové Hlavě Indiána. Jeho dílo je zastoupeno v českých nejvýznamnějších galeriích.