Filibert z Montjeu (Nové Město)

Filibert z Montjeu (Philibert de Montjeu) se narodil roku 1374 ve francouzském městě Autun, přičemž pocházel ze staré burgundské šlechtické rodiny. Mezi jeho příbuzné patřila řada významných duchovních hodnostářů, například jeho strýc Philibert de Saulx se stal biskupem v Amiens. Filibert studoval na pařížské univerzitě a roku 1406 vstoupil do služeb burgundského vévody Jana, zvaného Nebojácný, ale tato kariéra skončila roku 1419 poté, co byl Jan zavražděn. Později se aktivně účastnil významných církevních shromáždění, neboť 1423 působil na koncilu v Pavii a Sieně, kde se stal předsedajícím za "galský národ", a roku 1424 jej papež Martin V. jmenoval biskupem v normandském Coutances. Na Basilejském koncilu již patřil k nejdůležitějším osobnostem a po odstoupení Giuliana Cesariniho dokonce od února do září 1432 koncilu předsedal.  V letech 1433 až 1436 působil ve funkci legáta koncilu jako jeden z hlavních vyjednavačů v otázce přijetí husitských Čech zpět do rámce římské církve.

Filibert se zúčastnil jako vedoucí první konciliární dečlegace, která přijela do Prahy v květnu roku 1433 poté, co disputace se zástupci husitů o čtyřech pražských artikulech v Basileji ztroskotaly. Působil i v dalších misích a účastnil se těžkých jednání v následujících letech nejen v Praze, ale například i v Řezně, v Brně a Stoličném Bělehradě, pochopitelně byl i u slavnostního vyhlášení kompaktát v Jihlavě. Jako jediný z legátů zůstal nadále v Praze a k nevůli strany podobojí si zde počínal jako administrátor arcidiecéze, neboť u Jana Rokycany nedošlo k řádnému vysvěcení a jeho volbu arcibiskupem katolická církev neuznala. Uznávali jej pouze utrakvisté. Filibert znovu vysvětil chrám sv. Víta, pomáhal návratu mnichů do klášterů, kromě svěcení kostelů udílel i nižší svěcení jak katolickým, tak utrakvistickým kněžím. Dokonce 11. února 1437 v katedrále sv. Víta korunoval českou královnu Barboru Celjskou, manželku Zikmunda Lucemburského.

Na Novém Městě pražském obýval v letech 1438 až 1439 Hrádek na Zderaze. V té době, konkrétně roku 1438 vysvětil v blízkém kostele sv. Václava dva oltáře, a to sv. Jana Křtitele a sv. Mikuláše a Prokopa.

V české metropoli strávil konec života, pro svou lidumilnost patřil k oblíbeným osobnostem, zde též zemřel a byl pochován v katedrále sv. Víta.