Kostel Stětí sv. Jana Křtitele, V Pevnosti (Vyšehrad)

Historie

V dobách rozkvětu Vyšehradu ještě před husitskými válkami byla ulice V Pevnosti, nebo spíše úvozová cesta, hlavní tepnou, kterou lemovaly domy kanovníků i měšťanů. Vedla na náměstí s tržištěm a s radnicí. Náměstíčko se nacházelo přibližně v místech dnešního kostela Panny Marie Šancovské a před kostelem Stětí sv. Jana Křtitele. Ten byl postaven v polovině 14. století. První písemná zmínka o této církevní stavbě uvádí v roce 1352 kapli sv. Kříže, která sloužila jako farní kostel. Kolem se rozkládal hřbitov. V roce 1559 se označoval jako kostel sv. Jana v hradbách, neboť kolem se již táhlo gotické opevnění a stavba byla částečně do valů zabudována.

Dvoulodní kostel Stětí sv. Jana Křtitele byl zčásti odbourán v roce 1624, po třiceti letech se budovala pevnost na Vyšehradě jako součást pražského pevnostního systému a kostel byl snížen a do ní zapojen. Byl zbořen presbytář. Původní hradby byly navýšeny a vznikl tak vysoký val. V roce 1741 měl být objekt zcela zrušen. Na zásah vyšehradského kanovníka Jana Tomáše Berghauera bylo bourání kostela zastaveno a díky přispění kapitána Souhuera bylo jeho torzo přestavěno v barokní kostel. Dokončit ho dal děkan J. Václav Ditrich z Lilienthalu. Nová stavba pak byla vysvěcena jako kostel Panny Marie Loretánské a Stětí sv. Jana Křtitele.

V roce 1784 kapli, kostel za ní i hřbitov zrušil Josef II. a stavby zabral vojenský erár. Poté tu byl sklad nejrůznějších věcí, zbrojnice, kostnice, pak sloužil jako obydlí poustevníka, v sakristii byl dokonce chlév a také zde bydlela chudina. V roce 1882 Vyšehradská kapitula kapli koupila od vojenského eráru zpět a navrátila jí původní církevní účel.      

Stavba

Nevelký původně dvoulodní kostel měl dvě podpory kleneb a pětiboké kněžiště. Bylo vysunuté ze středověké hradby. Po požáru někdy po roce 1562 byl kostel opraven, přičemž zanikly strmé stupnicové gotické štíty lodi. V roce 1750 byla na severní straně kostela u budovy kaplanky připojena sakristie a v roce 1764 na západní straně představena přístavba s věžičkou. Ta byla spojena s kostelem chodbičkou. Tato přístavba je pozdější kostel Panny Marie Šancovské (Šancovní). Po roce 1883 byla chodbička zbořena a přední část byla upravena podle návrhu Antonína Bauma a Bedřicha Münzbergera jako novobarokní kaple na náklady tehdejšího kanovníka (později probošta) Mikuláše Karlacha.

Interiér opraveného malého barokního kostela Stětí sv. Jana Křtitele tvoří obdélník a má mělký trojboký závěr. Je čtyřmi pilíři rozdělen na tři lodě, má křížové klenby. Ty přecházejí na západní straně do pětibokých výsečí. Presbytář má šikmé stěny s oltářními nikami, zaklenutými konchami (čtvrtkulová, oblá klenba). V závěru je nika pro oltář. Tumba (oltářní mensa) je klasicistní, ze sliveneckého mramoru. U dveří jsou barokní kamenné portály z let 1723–1729, přenesené sem z kostela sv. Petra a Pavla. V severovýchodní části objektu pod oltářem je v podzemí krypta, zaklenutá valenou klenbou eliptického průřezu. Vedou do ní schody.

Z kostela je vidět pouze západní průčelí s neomítnutými cihlami, třemi segmentem zaklenutými okny  a dvoukřídlými dveřmi, zbytek je zasypán hliněným náspem.

V letech 1924–1935 zde probíhaly sondážní archeologické průzkumy. Zbytky kostela pak byly odkryty během dalšího archeologického průzkumu v letech 1974–1975 F. Kašičkou a B. Nechvátalem. O dvacet let později byl prostor kostela upraven pro příležitostné výstavy a lapidárium. V roce 2013 se začalo s rekonstrukcí, která pokračuje i v současné době (r. 2020).

Současnost

Kostel zatím není volně přístupný, lze ho společně s kaplí Panny Marie Šancovské navštívit v rámci víkendových prohlídek, okruh Královský hrad. Uvažuje se však již o konání bohoslužeb v jeho prostorách. Je ve správě Národní kulturní památky Vyšehrad.