Jan Želivský (Nové Město)

Narodil se roku 1380 v Humpolci, ale o jeho narození, dětství a mládí nejsou prakticky žádné zprávy. Pravděpodobně se stal členem želivské premonstrátské řeholní komunity, kterou však později opustil, o čemž též svědčí výraz „zběhlý mníšek“, jak jek označovali.

Mezi lety 1415 a 1416 přišel do Prahy. Roku 1418 již kázal v novoměstském kostele svatého Štěpána Na Rybníčku, odkud přešel do chrámu Panny Marie Sněžné, též na Novém Městě pražském. Jan Želivský pronesl dne 30. července 1419 velice ostré kázání s cílem vyburcovat naslouchající lid. Ozbrojený průvod vyrazil z kostela Panny Marie Sněžné směrem k Novoměstské radnici a zastavil se před zavřenými dveřmi kostela sv. Štěpána, které se podařilo vyvrátit, a kněz zde odsloužil mši podobojí. Poté dav dorazil k Novoměstské radnici na Karlově náměstí, ale zde narazil na odpor purkmistra Jana Podivínského, který odmítl propustit Želivského stoupence. Hlavní impuls nadcházejících násilností představovalo hození kamene údajně z radnice, který zasáhl monstranci, již Želivský nesl v čele průvodu a tento čin spustil lavinu dalších krutých činů. Lidé vtrhli na radnici a vyházeli konšely přímo na hroty sudlic i kopí. Pozabíjeli též ostatní přítomné a tato první pražská defenestrace prakticky zpustila husitskou revoluci. V dalších dnech došlo k vyplenění pražských kostelů a útěku většiny katolických obyvatel z Prahy.

Tato událost velice rozrušila krále Václava IV. a přispěla k jeho brzkému skonu dne 16. srpna 1419 v jeho loveckém hrádku u Kunratic. Kolem poloviny roku 1420 se podařilo Želivskému díky oblibě u radikalizované chudiny nahromadit moc a využíval ji k eliminaci protivníků. Tyto činy však pobouřily husitské pány i umírněnější frakce, a proto se následně podařilo radikály vytlačit z Prahy

V červnu roku 1421 se sešel čáslavský sněm, jehož výsledkem se stala převaha umírněných husitů, ale jako reakci vyvolal Želivský v české metropoli další povstání a 30. června ji ovládl. Následoval teror namířený proti všem nepřátelům revoluce a kazatel se dokonce postavil do čela armády při společném tažení Pražanů a táboritů do východních Čech. Poté velel výpravě k Mostu, kde jej však kvůli neúspěchu nahradil Jan Žižka.

V říjnu roku 1421 Želivský dosadil za hejtmana obou pražských měst svého stoupence Jana Hvězdu z Vícemilic, zvaného Bzdinka, se kterým tvrdě vládli městu. Situace se začala měnit po popravě oblíbeného umírněnce Jana Sádla z Kostelce, neboť umírnění utrakvisté, kteří Želivského sice neměli v přílišné oblibě, ale respektovali jej, se začali obávat dalšího vývoje. Sesadili Jana Hvězdu a iniciovali devatenáctičlenný tribunál, který rozhodl o novém způsobu volby konšelů, kterou ani Jan Želivský nemohl ovládat. Dále tribunál zakázal přístup řemeslnických mistrů a duchovních osob na radnici, pokud je nevyzvali, a postupně proti Želivskému posilovala opozice, až jej na základě žaloby Jakoubka ze Stříbra přinutili přijít na Staroměstskou radnici, kde jej zajali a odsoudili. „kat jemu řekl: ´Milý kněže Jene, dej mi ruce, ať je sváži, neboť bych nemohl jinak nic činiti.´ A tak mu přímo na radnici svázal ruce a sťal hlavu jemu i jeho bratřím, a to léta od narození Syna Božího 1422, v pondělí na den svatých Strachoty a Crhy.“ zní záznam o popravě od jednoho z dobových účastníků.

Před Novoměstskou radnicí v Praze se od roku 1960 nacházel bronzový pomník tohoto radikálního kazatele, který vytvořila v roce 1952 akademická sochařka Jaroslava Lukešová, ale od roku 2003 stoji v Želivě na Českomoravské vrchovině. Na pomezí Královských Vinohrad a Žižkova, ovšem v MČ Praha 3, nalezněme stanici metra trasy A pojmenovanou po této významné, ale bezesporu velice kontroverzní postavě.