Ladislav Machoň (Vinohrady)

Narodil se 28. dubna 1888 v domě na nároží Šafaříkovy a Bruselské, tehdy Erbenovy ulice čp. 635/1 a pokřtili jej jako Ladislava Jana Josefa. Otec Václav působil jako profesor na vyšší reálce v Praze a matka Anna, rozená Pernerová, pocházela z Pardubic. Ladislav studoval na pražské české technice u profesorů Josefa Schulze i Josefa Fanty a v letech 1909 až 1917 pracoval v ateliéru slavného Jana Kotěry. Podnikl studijní cesty do Německa (1910), Belgie, Francie, Nizozemska a Anglie (1911), i do Chorvatska, Dánska, Švédska, Norska a Itálie. V letech 1917 až 1948 měl vlastní ateliér a poté pracoval v Útvaru hlavního architekta Prahy.

Stal se členem Společnosti architektů, Klubu architektů, Inženýrské komory, Spolku výtvarných umělců Mánes, Svazu architektů i CIAMu. Též se věnoval scénografii, neboť např. vytvořil podium pro Šibalství Scapinova a pracoval především pro Divadlo umění a Vinohradské divadlo. Za 2. světové války se zúčastnil odboje a za pražského povstání se stal členem České národní rady.

Ve své tvorbě přešel od kubismus přes rondokubismus i novoklasicismus k  funkcionalismu. Z jeho raného díla lze uvést úpravu Zahrádkovského domu na pražské Kampě z let 1916 až 1924, úpravu Švandova divadla na Smíchově (1918–1920) nebo úpravu hlavního vchodu domu ve staroměstské ulici Na Příkopě.

Na Novém Městě pražském navrhl nástavbu domu čp. 1584/39, zaujímajícího nároží ulic Ječné a V Tůních. Tato postkubistická realizace pochází z let 1921 až 1922.

Roku 1922 vznikl rondokubistický dům v ulici V bezpečí na pražském Žižkově. Pro Pardubice projektoval budovu pošt a telegrafů (1923—1924) a ze stejné doby je dvojdům Josefa a Karla Čapkových v ulici Bratří Čapků na Královských Vinohradech i přestavba staroměstského Klementina pro účely knihoven. Dům architekta Aloise Kubíčka ve střešovické Cukrovarnické ulici též pochází ze stejných let a nedaleko stojící vila sochaře Otakara Španiela v ulici Na Ořechovce z roku 1924.

V Pardubicích se dále nachází další Machoňovy realizace: Obchodní dům Passage (1924–1925) a Státní reálka, postavená v letech 1925 až 1929.

Patrně nejproslulejší dílo, dokončení budovy Právnické fakulty Univerzity Karlovy (1926–1929), navržené původně Janem Kotěrou, se nachází na Starém Městě pražském. Vila úředníka Františka Pokorného z roku 1927 stojí v  Dykově ulici na Královských Vinohradech a stejného roku si postavil Dr. Svojsík letní dům v Dobřichovicích.

Na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století postupně přešel k funkcionalismu. V té době navrhl budovu poštovního úřadu v Belcrediho třídě na Letné (1929–1930), roku 1931 interiér slavného automatu Koruna na Václavském náměstí, sokolovnu v Hostivaři (1932) a následujícího roku Špíškovu vilu v dejvické ulici Na Babě.

V budově Černého pivovaru na Karlově náměstí čp. 292/14, 15 zařídil roku 1934 bufet a pivnici, ale tyto interiéry zanikly při rekonstrukci na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století.

Dále projektoval zaniklou malou benzinovou pumpu na pražském Zličíně z roku 1936, Hrskovu vilu v ulici Na Babě (1938) nebo spolu s Jaroslavem Horejcem zahradu Uměleckoprůmyslového muzea v Praze (1940).

Za manželku si vzal Bohumilu Zikmundovou, s níž měl syny Ladislava a Mikuláše. Zemřel 22. prosince 1973 a pohřben byl na pardubickém Centrálním hřbitově.