František Kvapil (Nové Město)

Bývaly doby, kdy básnící se těšili všeobecné úctě a lásce (někdy i nenávisti) svých národů. A později bývali odměňování tituly zasloužilý nebo národní umělec, či dokonce Nobelovou cenou. Ten čas pominul v  minulém tisíciletí a dnešním lidem již trochej, daktyl nebo lamb nic neříkají, stejně jako jméno básníka a překladatele Františka Kvapila. A přitom tento muž stál profesorovi Františku Ruthovi za zmínku v jeho Kronice královské Prahy a obcí sousedních. František Ruth zmiňuje, že básník František Kvapil bydlel na Novém Městě v  Koubkově ulici čp. 1848/7. Později pak bydlel s manželkou Boženou, rozenou Justovou a dvěma dětmi – Iljou a Boženou na Královských Vinohradech v  Korunní ulici čp. 1151/67 na dnešním území Prahy 3. Na domě je umístěna jeho pamětní deska.

František Kvapil se narodil v rodině rolníka Václava Kvapila a jeho druhé ženy Marie, rozené Novákové. Z prvního manželství s Annou, rozenou Novotnou, měl šest dětí, s Marií pak kromě Františka ještě dvě dcery. František Kvapil studoval filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a následně v Paříži. V letech 1880-1883 působil na gymnáziu jako středoškolský profesor. V roce 1895 se stal tajemníkem Českého zemského muzea a po odchodu do důchodu se již věnoval výhradně literární a překladatelské činnosti. Vydal několik básnických sbírek, ale většího uznání se mu dostalo jako překladateli a literárnímu vědci.