Luboš Svoboda (Nové Město)

Luboš Svoboda byl farářem Československé církve husitské, skladatelem a zpěvákem české duchovní hudby. Je autorem Křesťanských songů, a jako dlouholetý člen divadla je také neodmyslitelně spojen se Semaforem. Nebyl natolik znám široké veřejnosti jako jiní umělci, působící v Semaforu, ale v oblasti moderní duchovní hudby zanechal jedinečnou a nezapomenutelnou stopu. Jeho křesťanské songy se staly ve své době fenoménem, stmelovaly zejména mladé. „Staly se současně dědictvím, dokumentujícím dobu vzestupů a pádů naší vlasti“ jak napsal PaeDr. Zdeněk Kovalčík v roce 2018.

Svoboda hrál již jako dítě na klavír, se svým učitelem chodili společně ladit a opravovat varhany do okolních kostelů, což možná předurčilo jeho pozdější životní cestu. Varhany a skladbu jako obor začal studovat nejprve na Pražské konzervatoři, dále pokračoval na Husově bohoslovecké fakultě. Od roku 1963 působil jako farář Československé církve husitské v náboženských obcích v Tuchoměřicích a v Praze 10 – Strašnicích.

S manželkou Janou (roz. Novákovou) se seznámili ve Vysokoškolském uměleckém souboru, vzali se v roce 1968, za rok se jim narodila dcera Jana.

Hudbu k písním začal Svoboda skládat už na škole; známým se stal především jako autor křesťanských songů, které spolu s manželkou Janou – jejich hlasy spolu úžasně ladily - zpívali v křesťanských sborech a v Divadle Semafor v představeních Šimka a Grossmanna. Později se k nim přidala i jejich dcera Jana Svobodová-Mařasová.

Se M. Šimkem a J. Grossmannem byl Svoboda na vojně a když se Šimek dozvěděl, že skládá a zpívá křesťanské songy, tak mu nabídl účinkování v divadle - spolu s manželkou Janou. Později, když byl problém s tím, kdo bude hlídat jejich malou dceru, se to vyřešilo samo. „Slávek Šimek byl u nás na návštěvě a my jsme mu zpívali. Jemu se to líbilo a zeptal se, jestli by Janička nezazpívala i v divadle. Ona zazpívala a tak s námi začala vystupovat a jezdit i na zájezdy“ říká manželka Jana.

V roce 1968 vyšla ve vydavatelství Panton první deska křesťanských songů. Jednu píseň nazpívala i Marta Kubišová, další Josef Laufer, doprovod tvořila kapela Františka Ringo Čecha. Ringo oslovoval Svobodu (s ohledem na jeho povolání) „otče“, jeden druhého měli ve velké úctě.

V době, kdy Svobodovi v divadle začínali, byl jejich projev a písně něčím úplně novým, nezvyklým. Především mladé publikum bylo nadšené, a to nejen při vánočních představeních, která pravidelně Svobodova píseň otvírala i zavírala. Největšího zájmu se těšily texty písní Babylon a Mizraim (s jasným odkazem na okupaci 1968). Za již kultovní křesťanský song je považována „Tvá láska, Pane“, ke které si Svoboda napsal hudbu i text, a také ji sám nazpíval. Kromě křesťanských songů je Luboš Svoboda (spolu s textařkou Pavlou Zachařovou) autorem první songové liturgie Církve československé husitské.

Již v první polovině 70. let minulého století vysílal Svobodovy písně český pořad Euroclub stanice Trans World Radio-Monte Carlo. Svobodovi byli často hosty pořadů Josefa Fouska.

Po roce 1989 vydal Multisonic LP desku Křesťanské songy a podobenství, kde kromě manželů Svobodových zpívala ještě Marta Kubišová, Hana Zagorová, Jaroslav Hutka a Karel Kryl. Appollo Record Company vydalo CD Nostalgie, na kterém jsou melodické písně s poetickými texty, a CD Zvěstování, které mapuje mnohaletou činnost manželů Svobodových v oblasti křesťanských songů včetně vánočních a písní, a to od roku 1963 až do současnosti.

S rodinou bydlel od roku 1972 až do své smrti v  Lipové ul. 22. Na svém bydlišti si pochvaloval blízkost nemocnic, rád chodil do hospody Uterus na rohu Viničné, kde se scházeli medici.