Karel Dvořák (Vinohrady)

Karel Dvořák se narodil na Nový rok 1893 v Praze a celé jeho dětství bylo svázáno s dnešní Prahou 2. Otec provozoval krejčovskou dílnu a s manželkou vychovával tři chlapce v domě cukráře Fona v Ječné ulici. Karel vyrůstal zde a mládí tedy prožil v okolí Karlova náměstí. Sám vyprávěl o zážitcích z Emauzské pouti, která se konala o Velikonocích, o koupání na Vyšehradské plovárně pod skalou nebo o strašidelné výpravě do kostela sv. Václava v Resslově ulici.

 V letech 1907 až 1910 se učil ciselérem v dílně Františka Houdka, kde se mj. vyráběla Schnirchova stříbrná padesáticentimetrová socha sv. Václava jako dar různým evropským panovníkům, jak Dvořák vzpomíná ve svých pamětech. Od roku 1911 navštěvoval večerní kurzy modelování u profesora Ludvíka Wurzela na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde také studoval ciselérství u profesora Emanuela Nováka a v letech 1911 až 1913 sochařství u profesora Josefa Drahoňovského. Roku 1913 jej přijali na Akademii výtvarných umění k Josefovi Václavu Myslbekovi, a kromě toho navštěvoval soukromou malířskou školu Vincence Beneše a Otakara Nejedlého. Studia však dokončil až po první světové válce u Jana Štursy.  Prakticky pěšky se vydal s několika přáteli na studijní cestu do Mnichova, kde navštěvovali galerie, obrazárny a pochopitelně také Glyptotéku. Zde se poprvé seznámil s originály antických děl.

Na Vinohradech si pronajal ateliér v ulici Na Švihance poblíž Riegrových sadů. Dvořák ve svých pamětech popsal, že si stůl vytvořil z tabule, položené na tyči zatlučené na jedné straně do zdi a na druhé položené na bednu. Po zdech si rozvěsil reprodukce antických soch z mnichovské Glyptotéky. První prací, kterou zde vytvořil byla podobizna jeho bratra Pavla.

Roku 1919 se stal členem SVU Mánes a téhož roku se oženil s herečkou Leopoldou Dostalovou, se kterou bydleli nejprve na dnešním Janáčkově nábřeží a ateliér měl ve vedlejším domě, kde vytvořil většinu zásadních děl. Poté se přestěhovali na Vinohrady do vily Marie u Grébovky.

Na počátku jej ovlivňovalo nejen italské renesanční umění, ale také civilismus. V Katedrále sv. Víta na Pražském hradě se nachází socha sv. Václava z roku 1921 a roku 1928 vytvořil proslulou sochu Čtrnáctiletá. Na Praze 2, resp. na Vinohradech nalezneme jeho sochy zdobící budovu Obchodní akademie (dříve Škola střední ekonomická) č.p.  1971 od Františka Kavalíra na rohu Blanické a Vinohradské ulice, postavené v letech 1924 až 1928. Čtyři postavy pod nárožní římsou zobrazují Kovoobráběče, Krejčího, Kolportéra a Truhláře. K jeho nejslavnějším dílům patří sousoší sv. Cyrila a Metoděje na Karlově mostě z let 1928 až 1938. Pokud nepočítáme kopie starších soch, jednalo se o nejmladší skulpturu na této gotické památce. Z jeho dalších děl lze uvést Tragédii (1937), pomník Jana Žižky v Českých Budějovicích (1940) nebo Život a osud (1941). Pro výše zmíněnou Katedrálu sv. Víta roku 1949 vytvořil část výzdoby tympanonu západního portálu. Na Vyšehradském hřbitově se můžeme setkat  s jeho díly. Vytvořil busty herce Václava Vydry a národohospodáře Jaroslava Preisse.

Od roku 1928 vyučoval sochařství na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde u něj studovalo mnoho pozdějších proslulých umělců.

Tento významný sochař zemřel dne 28. února 1950 a byl pohřben do rodinné hrobky na Olšanských hřbitovech.