Jana Osbornová (Nové Město)

RNDr. Jana Osbornová-Kosinová, CSc., rozená Kučerová, přišla do Podskalí ve svých třech letecha a s malými přestávkami zde prožila plných 75 let. Profesně se věnovala geobotanice na Přírodovědecké Fakultě Univerzity Karlovy na Albertově také prakticky celý život. Do geobotanického oddělení nastoupila po ukončení studií v roce 1960. Byla sice členkou KSČ, avšak ze své mladické politické dezorientace plně vystřízlivěla ještě před rokem 1968. Již bez členství ve straně přečkala na fakultě nelehkou dobu tzv. normalizace pod tlakem tehdejšího vedení. Je i její zásluhou, že oddělení mělo po roce 1989 pod vedením doc. Jiřiny Slavíkové (1924-2016) na co navazovat. Jana Osbornová zajišťovala především vnitřní chod oddělení a věnovala se práci se studenty.

Po odborné stránce se věnovala především synantropní vegetaci. Zahraniční zkušenosti získala v uvolněnější atmosféře druhé poloviny 60. let v Egyptě a na Blízkém východě, kde se věnovala především plevelové vegetaci a publikovala řadu dosud citovaných článků. V Káhiře navázala přátelství s profesorkou Vivi Táckholmovou, autorkou dvou vydání po dlouhou dobu jediné flóry Egypta. Při exkurzích v Egyptě Jana nashromáždila cenný botanický materiál; vzorně zpracovanou kolekci několika tisíc položek předala do pražského univerzitního herbáře. Se svým druhým manželem, zoologem Dale Osbornem publikovala v r. 1998 knihu „The Mammals of Ancient Egypt" shrnující všechny známé kresby a skalní rytiny savců z pravěkého Egypta. Důležitý byl i její podíl na výzkumu sukcese na opuštěných polích v Českém krasu, který vedla spolu s Marcelem Rejmánkem. Za její celoživotní působení na alma mater jí byla děkanem fakulty v roce 2005 ve Velké aule Karolina udělena medaile PřF UK „Za zásluhy".

Po roce 1989 se Jana Osbornová věnovala s nadšením i veřejné činnosti ve spolku Vltavan v rodném a milovaném Podskalí. Vyznačovala se velkou vnímavostí , zájemem o historii a prostředí této zvláštní části města a její obyvatele, pro něž se též vžilo pojmenování "lidé od vody". Spolu s vypravěčskými schopnostmi se tyto vlastnosti promítnuly do  vzpomínkové knížky „Pražské Podskalí dvacátého století" (Schola Ludus — Pragensia, 2004). Je ctí pro spolek Vltavan v Praze, že je mu tato kniha věnována. Pro Vltavan zpracovala rovněž řadu dalších zajímavých textů o historii Podskalí a spolku, mj. Spolek Vltavan v Praze - Historie a současnost (2006) nebo Vltavan a Podskalí - 140 let staré pouto (2011). Některé texty jsou publikovány na stránkách spolku.

Jana Osbornová neměla lehký osobní život. Velice silně prožívala řadu zvratů ve vztahu ke svému prvnímu manželovi, kdy dlouhodobé soužití nakonec skončilo po narození syna rozchodem. Velkým traumatem v jejím životě byla těžká nemoc její mladší sestry, kterou v posledních měsících jejího života, již zcela nehybnou, ošetřovala obětavě doma. Bylo to v době, kdy si po šedesátém osmém všichni členové strany museli požádat o obnovení členství. Jana to neudělala a stala se proto také jakýmsi „outsiderem". Nepolepšila si v dobách normalizace ani druhým sňatkem s Američanem, se kterým se seznámila při svých pobytech v Egyptě. Nejpohodověji se cítila především v terénu, ať už na zimních geobotanických kurzech nebo letních exkurzích. Důležité byly i četné jednodenní exkurze do okolí Prahy. Na Janu Osbornovou a její roli na pražské geobotanice bude vděčně vzpomínat několik generací studentů i kolegů. Stejně tak její osobnost zanechala otisk mezi obyvateli Podskalí, zejména u přátel ze spolku Vltavan.

Jana Osbornová žila od mládí v  Ladově ulici č. 7. Ve stejném domě jako další vědec prof  Jaroslav Heyrovský, nositel Nobelovy ceny, s nímž se potkávala. Zúčastnila se instalace  pamětní desky na tomto domě v roce 1999, která pobyt akademika Heyrovského připomíná. Jako velká ctitelka Boženy Němcové iniciovala i realizaci pamětní desky u příležitosti 150. výročí vydání Babičky. Ta je zavěšena od roku 2005 na domě č. 45 ve Vyšehradské ulici, kde spisovatelka Babičku dokončila. 

(Zpracováno s využitím článku zveřejněného ve Zprávy České botanické společnosti, č. 52/2017. Autoři: Karel Prach, Jiří Hadinec, Marcel Rejmánek, Adolf Češka, Jarmila Kubíková. Foto P. Kovář. Dále podkladů od spolku Vltavan, Jiří Mejstřík)