Rafael Schächter (Vinohrady)

Rafael Schächter se narodil ve městě Brăila v tehdejším Rumunském království v židovské rodině. Od malička bylo zřejmé, že má velké hudební nadání, a proto ho rodiče dali hudbu studovat. Od roku 1923 se již zdržoval téměř nepřetržitě v Československé republice s platným rumunským pasem, proto v roce 1931 u nás požádal o povolení k trvalému pobytu a přestěhoval se sem. Studoval hudbu nejdříve v místě svého prvního bydliště, potom i v Brně na konzervatoři klavír u Viléma Kurze a skladbu u Jaroslava Kvapila. V letech 1928–1933 studoval dál skladbu a dirigování na Pražské konzervatoři, kde poté úspěšně složil státní zkoušku. Navíc studoval klavír na mistrovské škole u Karla Hoffmeistera. V roce 1934 nastoupil do divadla E. F. Buriana, kde hrál na klavír a improvizoval při avantgardních představeních. O tři roky později založil vlastní soubor s názvem Komorní opera a nastudoval dvě barokní hry Františka Xavera Brixiho a další komorní skladby. Díky svým úspěchům byl pozván do Švýcarska. V roce 1937 mu bylo uděleno naše státní občanství; v té době bydlel v ulici Na Výtoni 5.

Po roce 1939 jako občan židovské národnosti nesměl vystupovat na veřejnosti, ale pořádal bytové koncerty. Bydlel v dnešní Praze 2 v  Bělehradské ulici 573/61, a právě zde se konalo mnoho ilegálních představení. Tajně pracoval také v útulcích a domovech pro židovské děti.

Rafael Schächter byl dne 30. listopadu 1941 deportován transportem H, č. 128 do Terezína. Zde v ghettu se ihned začal aktivně podílet na kulturním dění a organizování hudebního života. K jeho nejznámějším počinům v těchto provizorních podmínkách patří nastudování skladby Requiem od Giuseppe Verdiho s vězni v září 1943. Předvedl ji před členy Mezinárodního červeného kříže, aby jim Němci dokázali, že v ghettu existuje normální život. Tito zástupci však netušili, že předtím se stopadesátičlenný sbor dvakrát rozpadl, když jeho členy nacisté transportovali do koncentračních táborů. Schächter nacvičoval ještě další sbory a lidové písně, nastudoval i Prodanou nevěstu, jejíž premiéra se uskutečnila 25. listopadu 1942 a zazněla zde celkem 35krát, nebo Figarovu svatbu , Hubičku či Kouzelnou flétnu. Spolupracoval zde s dalším hudebníkem židovského původu, Gideonem Kleinem. Podílel se také na nastudování dětské opery Brundibár Hanse Krásy, která měla premiéru v ghettu v roce 1943.

Dne 16. října 1944 byl však Rafael Schächter přesunut do tábora v Osvětimi. Zahynul při pochodu smrti v lednu 1945. Někde je uváděna informace, že zemřel při pochodu smrti na konci roku 1944.

O nastudováni Verdiho skladby pojednává kniha Josef Bora Terezínské rekviem, které vyšlo v roce 1963 v nakladatelství Československý spisovatel. V Praze je 2 je upomínka na statečného dirigenta v podobě kamene zmizelých Rafaela Schächtera v Bělehradské ulici 573/61. Jde o dlažební kostku s mosaznou destičkou zasazenou v chodníku před vchodem do domu.