Historické střípky (14): Zelené plíce města III. (Vinohrady)

„Riegrovy sady svojí vzácnou polohou skýtají zdravý, čistý, svěží vzduch, a rozhled na královskou Prahu jest jeden z nejúchvatnějších. Bohužel, málo jest těch, kteří v pravý čas těch krás užíti dovedou. Žijeme v nejkrásnější době roční. Proměnné dny dubnové zapadly do minulosti a pohádkový máj opět se k nám vrátil. Nespěte do osmi hodin, ale přijďte do sadů v časném jitru, než slunce vstává.“

Shodou okolností právě v květnu, ovšem již roku 1906, vyšel ve vinohradských novinách text, který vskutku květnatě oslavoval příchod jara a krásu rostlin a stromů ve vinohradských sadech. Připomeňme, že právě v této době mohli návštěvníci poprvé vstoupit do Havlíčkových sadů, které se tehdy otevřely veřejnosti. Ovšem dnes naši pozornost znovu upřeme k Riegrovým sadům, tehdy čerstvě založenému městskému parku: „Naše sady jsou teď učiněným rájem. Nejen trávníky a skupiny květinové vyzdobeny jsou květy jara; i stromy a keře přioděly se ve slavnostní háv. Všude harmonie barev, soulad, ruch a život, škoda že tak krátký. Vedle věčně krásného bezu a čilimníku, jenž zlaté roucho své počíná už rozevírat, překvapily nás i stromy a keře v Riegrových sadech loni nově vysazené, vesměs hotová unika v našich parcích.“ A jaké další kvetoucí rostliny bylo možné tehdy v Riegrových sadech spatřit? „Sotvaže odkvete forsicie žlutá nasadily svá kalichová poupata velkokvěté magnolie. K nim přidružila se meruzalka červená, po ní rozkvetly jabloně Scheidekerovy a různé jiné odrůdy stromové a keřové, nehledě k mandloňům a třešním plnokvětým.“  

Chloubou Riegrových sadů byly rovněž rododendrony, pivoňky a rozsáhlé záhony růží: „Bílé rododendrony zdomácněly u nás tak, že zapomněly na svůj domov v Hymalaji a zahalily své větve chomáči bílých, opojně vonných květů. Také odury, jimiž osázeny u nás celé svahy, jako o závod se svými příbuznými hymalajskými, počínají se rozvíjet. Mezi jehličinami, které v letošní zimě byly přesazeny, vystrkují pivoňky svá tučná poupata a po svazích tisíce růží mohutní a slibují záplavu květů.“ Noviny se opakovaně s uznáním zmiňovaly o zahradnickém mistrovství nám již známého vrchního městského zahradníka Leopolda Baťka, například v souvislosti s přesuny a výsadbou vzrostlých stromů: „Nově upravovaná část sadů, bývalá Heinovka, také se už začíná zelenat, veliké stromy a křoviny, jež tam letos přeneseny, probouzejí se k životu, udiveny nad svým novým okolím. Ředitel našich městských sadů pan Leopold Batěk osvědčil se jako mistr v zimním přesazování dospělých stromů. Doporučovalo by se, aby přenesl i na Purkyňovo náměstí několik vzrostlých kmenů, jež by zvýšily nejen účelnost parku, ale i vzhled hlavního našeho náměstí.“ Samotný Leopold Batěk popsal sady následovně: „Riegrovy sady svojí vzácnou polohou skýtají zdravý, čistý, svěží vzduch a rozhled na královskou Prahu jest jeden z nejúchvatnějších. Ve dne hlučný, lidový sad, kde zříte v neděli tisíce lidí a dítek nespočetných, starců vetchých, lidí všech tříd naší společnosti v radosti a veselé zábavě, při hudbě hledající osvěžení.“

Výše uvedený popis Riegrových sadů je o to působivější, když si uvědomíme, za jak krátkou dobu se tento městský sad podařilo na pozemcích bývalých usedlostí, zahrad a vinic vybudovat. Zde je na místě připomenout také předchůdce Leopolda Baťka, vrchního městského zahradníka Bedřicha Gabriela (1841-1904), na jehož práci právě Batěk navázal: „Do služeb zdejší obce přijat byl roku 1887. Není v městě našem sadu, který by nebyl býval  zřízen a saranžován Gabrielem. Velký sad u vodárny, na náměstí Purkyňově, nad Vršovicemi, a nejnověji provisorní úprava Riegrových sadů, jsou vesměs jeho dílem.“ Riegrovy sady byly oficiálně předány veřejnosti v červnu roku 1903: „V nejbližších dnech – o svátcích svatodušních – odevzdá obec vinohradská k veřejnému užívání rozsáhlé a rozkošné sady zřízené z někdejších usedlostí a vinic. Sady tyto tvořiti mají s přiléhajícími sady nad Kanálkou v dohledné době ústrojný celek, jehož umělecké uspořádání odevzdati hodlá obec vinohradská k dovršení záslužného svého díla cestou soutěže rukám povolaným.“ Pražský ilustrovaný kurýr svoji reportáž zakončil těmito slovy: „Uvědomělá obec vinohradská vykonala veliké dílo, kterého nelze dnes ještě dosti dobře doceniti. Velká Praha blahořečiti bude jednou vlasteneckému činu předměstské obce!“

A závěrem pozvání, spíše vyznání, z pera vrchního vinohradského zahradníka Leopolda Baťka: „Chcete-li viděti zlatou naši Prahu, přijďte do Riegrových sadů v jasném, časném jitru májovém. Přijďte, když vlažná vůně přírody dýchá ze všech květin a poupat, přijďte, když jasná záře sluneční neosušila ještě ty perly krůpějí z kalíšků květin, když pod tíhou jich v ranním vánku kolíbajíce se dotýkají se, jakoby při probouzení se líbali. Přijďte, když probouzející se ptactvo koná svoji ranní modlitbu a když ranní páry do fialových barev halí širý obzor, v němž rýsují se siluety věží, chrámů a paláců Prahy.“

DOPORUČUJEME předchozí díly: Zelené plíce města I., Zelené plíce města II,