Parky I, Leopold Batěk, 1927

Historické střípky (7): Zelené plíce města I. (Vinohrady)

Tento historický střípek z Prahy 2 Vás opět přenese o mnoho let zpět. Je věnován vinohradským sadům, o které pečoval Leopold Batěk. I před sto lety byly parky, sady a zahrady vnímány jako důležitá součást města. Článek zveřejňujeme v době, kdy vegetace nabírá barvy podzimu, ale ta místa jsou krásná v každé roční době, že? 

„Mám je tak rád, ty naše sady, že nemohu žádost o jejich vylíčení oslyšet, i seznámím čtenáře a milovníka zahrad a květin s několika daty a obrázky snad dosud méně známými. V kamenném moři velkých měst jsou sady oasy pro osvěžení ducha i těla jež jsou těm, kterým šťastný osud nedopřál tráviti léto v širé, krásné volné přírodě, hlavně dítkám našim, náhradou za krásu a majestát, který příroda po nivách našich štědrou rukou rozprostřela.“

Dnes přijměte pozvání na malou procházku vinohradskými sady, a to prostřednictvím osoby více než povolané, vrchního městského zahradníka pana Leopolda Baťka: „Byl vedoucím činovníkem při zakládání parku v Konopišti a jiných panstvích. V roce 1904 povolán za ředitele na Král. Vinohrady, kde založil Riegrovy sady a zreorganizoval ostatní městské sady. Po vytvoření Velké Prahy stal se ředitelem sadů hlavního města Prahy. Během své čtyřicetileté odborné působnosti navrhl a částečně založil přes 300 sadů a zahrad…“ Baťkovo pojednání o  vinohradských sadech vyšlo tiskem krátce před první světovou válkou. Ovšem i dnes jistě platí tento jeho citát: „Láska k sadům a květinám vzrůstá se vzdělaností národů.“

Význam zeleně ve městech si samozřejmě lidé uvědomovali i před sto lety: „Dnes, v době rozvoje moderních měst, uvědomělí jedinci pečlivě se starají o zachránění zeleně a doplnění její a rozmnožení novými zahradami a sady – jest požehnáním, jehož význam ocení pokolení budoucí.“ Ovšem nejeden z tehdejších současníků opakovaně litoval, že se na území vinohradské obce dochoval jen zlomek  plochy původních historických zahrad, a že i plocha nově budovaných městských sadů mohla být mnohem větší. Například vydavatel Antonín Novotný v této souvislosti konstatoval: „Želíme trpce v zájmu tohoto krásně položeného předměstí, že v tomto směru nebylo pochopení téměř žádného. A kdyby nebylo jednotlivců, kteří buď z lásky k volnému prostoru a čerstvému vzduchu a zeleni buď z jiných zatím důvodů nedali své pozemky chtivým rukám parcelačním, kdyby nebylo též nádherných vršných svahů směrem k Nuslím  a Vršovicům, obepínajích město naše krásnou zelení, měli bychom jenom hrady z cihel, řady domů, až mrazivě moderních, vystavěných narychlo ve slohu kasáren, jenom na spekulaci.“

Ovšem při bližším pohledu na tom nebyly Královské Vinohrady ve srovnání s podobně velkými městy vůbec špatně. Samozřejmostí byla výsadba stromů v nově vznikajících ulicích: „I v těch nejstarších ulicích vinohradských nalézáme stromořadí. A pravíme-li dnes s hrdostí, že naše ulice a třídy zdobí přes 7000 stromů, a tak městu našemu zvláštní ráz propůjčují.“ Zde uveďme, že tento údaj se vztahuje k roku 1912. Koncem 19. století se o vinohradské zeleni můžeme dočíst následující: „Ve většině ulic vysázeny jsou stromy. Hojnost stromoví zajisté přispívá v nemalé míře k čistému vzduchu, který je tak vzácný ve velkých městech. V Hálkově třídě a Erbenově ulici jsou zahrádky před domy, na svahu k Nuslím a Vršovicím založeny jsou villy s rozsáhlými zahradami a nad to má město dva veřejné sady.“  A nyní již konečně dejme pomyslné slovo Leopoldu Baťkovi, který pohovoří právě o dvou nejstarších vinohradských sadech: „Prvním sadem na Královských Vinohradech byly sady mezi Jungmannovou a Slezskou ulicí, lidem Růžovými, oficielně Sady Svatopluka Čecha nazvanými. Sady tyto založeny v letech devadesátých, ač na poměrně úzkém pruhu, vyvinuly se dobře a jsou četně penzisty a jiným obecenstvem navštěvovány. Velké oblibě těší se také sta a sta růžových keřů a velká květnice uprostřed sadů.“ Počátkem dvacátého století pak na tyto sady navázala další plocha městské zeleně: „V letech 1900-1902 založeny sady a zásobní zahrada na svahu nad Vršovicemi a podél Slovenské ulice a nyní tvoří součást sadů Čechových, které co veliká podkova obepínají  Vinohrady na jejich východní a jižní straně.“

Vinohradské Náměstí Míru, které většinu dne jako had ovíjí nekončící proud vozidel, mnozí Pražané vnímají hlavně jako důležitý přestupní uzel městské dopravy. Ovšem neméně důležitá vždy byla a je také parková a odpočinková funkce tohoto náměstí. Prostranství před kostelem je také tradiční místo pro setkávání. Od svého založení prošlo toto centrální vinohradské náměstí několika většími změnami a úpravami, z nichž asi nejvýznamnější proběhla v druhé polovině dvacátých let minulého století. Nejnovější úpravy části parku za kostelem probíhají dokonce v těchto dnech. „Druhým sadem na Královských Vinohradech, kdy ještě celý život jich byl soustředěn na dolní starou část [myšlena ta část Král. Vinohradů, které sousedí s Novým Městem pražským], kdy stávala ještě stará zahrada Eichmanka na místě dnešního divadla a dolení část náměstí Purkyňova, jest sad na tomto náměstí.“ Ale již o několik let později mělo náměstí svůj finální vzhled, a jeho zástavba z velké části podobu, jakou známe dnes. Ovšem ne každému se výsledek po architektonické a urbanistické stránce líbil: „Je to prostranství ze všech stran otevřené, neuzavřené, k tomu bez poměrů, v němž jednotlivé, nesouvisející strany jsou různě oživeny nebo vůbec bez života, a kde i veliké budovy ztrácejí své měřítko.“ První větší úpravy zdejšího sadu proběhly krátce před první světovou válkou. Podobu severovýchodní části náměstí těsně po dokončení můžeme vidět na dobové fotografii. Autorem úprav náměstí byl právě Leopold Batěk: „Sad byl založen v době, kdy náměstí ještě bylo neúplné a tudíž tvarem a zařízením v nynější době velkého ruchu a křižováním elektrických drah před chrámem nevyhověl. Proto tento sad minulého roku [1911] co architektonická květnice předělán byl a náměstí moderně upraveno.“ Příště nás již vrchní městský zahradník provede Riegrovými sady.

Galerie: 
Parky 2, Šafaříkova ul. se stromořadím, pohlednice, 1900
Parky 3, Růžové sady, pohlednice, 1910
Parky 4, Růžové sady, pohlednice, okolo 1900
Parky 5, sady U Vodárny, pohlednice, 1911
Parky 6, Purkyňovo nám., pohlednice, 1901
Parky7, Purkyňovo nám., 1912
Katastrální území
Odkazy a literatura:
Janeček, Julius, Město Královské Vinohrady, Král. Vinohrady 1895, s. 29 - 30.
Sekanina, František (ed.), Album representantů všech oborů veřejného života československého, Praha 1927, s. 893.
Samostatnost II. (XVI.), 1912, 11. 2., příloha č. 6 Královské Vinohrady, s. 2.
Datum poslední aktualizace: 19.10.2021 22:33
Datum vytvoření: 19.10.2021 22:01

Zašlete nám zpětnou vazbu k tomuto heslu. Líbí se Vám toto zpracování? Máte návrh na změnu?