Pavel Janák (Vinohrady)

Tento velice nadaný architekt se narodil 12. března 1882 v pražských Vysočanech, tehdy však ještě samostatných. Otec byl továrník Tomáš Janák, matkou Paulina, rozená Soukupová. Pavel navštěvoval pražskou českou techniku, kde patřil k žákům Josefa Schulze, i německou techniku. Poté studoval v letech 1906 až 1907 na vídeňské Akademii výtvarných umění u slavného architekta Otto Wagnera a také pracoval v ateliéru Jana Kotěry. Během studií a též několikrát později procestoval Německo, Rakousko, Itálii, Nizozemí, Francii, Švýcarsko, Anglii, Švédsko, Dánsko, Belgii, Rusko i Polsko.

Nejprve jej ovlivnila moderna, zabýval se, též po teoretické stránce, kubismem, po válce projektoval v tzv. národním slohu a posléze se přiklonil k funkcionalismu. Také navrhoval nábytek, keramiku a sklo. V letech 1921 až 1941 vyučoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole a zde u něj studovalo několik pozdějších významných architektů, například Karel Dudych, Richard Ferdinand Podzemný, František Tröster nebo Jaroslav Vančura.

 Ještě před 1. světovou válkou se podílel na architektonické podobě pražského Hlávkova mostu, postaveného v letech 1909 až 1911, jezu na Labi v Obříství (1909 - 1911), i náhrobku Felixe Jeneweina v Kutné Hoře, který vznikl v letech 1910 až 1913. Dále roku 1911 navrhl Jakubcovu vila v Jičíně, Drechslerovu vilu v Pelhřimově (1912), roku 1914 Fárův dům v témže městě a vilu Karla Picka ve slovinské Lublani (1914).

Další realizaci nalezneme na Královských Vinohradech a jedná se o pomník Svatopluka Čecha. Sochařskou část vytvořil Jan Štursa a architektonickou podobu pomníku v Sadech Svatopluka Čecha, zadaného roku 1918 Vinohradskou záložnou a osazeného roku 1924, ztvárnil právě Pavel Janák. Z jeho dalšího díla lze jmenovat kolonii obytných domů v pražských Strašnicích z roku 1919, vilu Richarda Picka v Jaroměřicích nad Rokytnou (1920 – 1921) vilu Antonína Hořovského v pražských Hodkovičkách, postavenou v letech 1921 až 1922, slavné krematorium v Pardubicích (1922 - 1923) a Palác Adria v novoměstské Jungmannově ulici, postavený v letech 1922 až 1925.

V pražských Střešovicích vyprojektoval skupinu rodinných domů, postavených v letech 1923 až 1924, určených především pro výtvarníky. Jednalo se o vilu s ateliérem sochaře Bohumila Kafky, dvojdům malíře Emila Filly a Františka Krejčího, a rodinný dům malíře Vincence Beneše. Na Novém Městě navrhl budovu Škodových závodů (1924 - 1926) a v Praze dále Libeňský most, vybudovaný v letech 1925 až 1926. Vypracoval návrh regulace pláně „Na Pankráci“ (1926), plány družstevních domů v pražských Dejvicích, postavených v letech 1926 až 1927, projekt domu Autoklubu v novoměstské Opletalově ulici (1926 – 1929), návrh letištní haly v Mariánských Lázních, postavené v letech 1927 až 1929, plány Bartoňovy vily v Náchodě (1927 – 1928) i kancelářské budovy firmy J. Bartoň tamtéž (1927 - 1928) a také projekt rekonstrukce Černínského paláce na Hradčanech, provedené v letech 1927 až 1932.

Dále navrhl pavilon Uměleckoprůmyslové školy na brněnském Výstavišti (1928), Hotel Juliš na Václavském náměstí, postavený v letech 1928 až 1933, Městskou spořitelnu v Náchodě (1930) a především Modlitebnu s obytným domem Církve československé husitské v Dykově ulici, postavenou v letech 1931 až 1933. Tato stavba se také nachází na Královských Vinohradech, ovšem v Městské části Praha 10. Na Novém Městě nalezneme Janákem navrženou pamětní desku spisovatele Aloise Jiráska (1932).

Roku 1931 vypracoval urbanistický plán Osady Baba pro pražské Dejvice a v této kolonii vyprojektoval vlastní vilu (1932), dům Dovolil z téhož roku a dům Linda, postavený v letech 1933 až 1934. Dále ještě v první polovině třicátých let 20. století navrhl vilu sochaře Josefa Mařatky v Břevnově a přístavbu již výše uvedeného Černínského paláce na Hradčanech (1933).

Další realizace se opět nachází na Královských Vinohradech. Roku 1937 vyprojektoval nástavbu Laichterova domu v Chopinově ulici, která zvýšila původní stavbu, navrženou Janem Kotěrou. Janák se při této práci snažil co nejvíce zachovat původní Kotěrovo tvarosloví. 

Po 2. světové válce se věnoval převážně obnově historických objektů. Rekonstruoval Jízdárnu Pražského hradu (1948 – 1950), ve stejných letech Letohrádek Hvězda a také Míčovnu Pražského hradu. V letech 1952 až 1955 proběhla úprava Letohrádku královny Anny.

Pavel Janák zemřel 1. srpna 1956, byl pohřben na Šáreckém hřbitově u kostela sv. Matěje, ale v devadesátých letech 20. století správa pražských hřbitovů hrobku zrušila. U příležitosti 125. výročí narození tohoto mimořádně nadaného architekta odhalila na tomto hřbitově Městská část Praha 6 pamětní desku.