Vladimír Ráž

Vladimír Ráž se narodil v Nejdku u Karlových Varů, odkud se s rodiči v devíti letech přestěhoval do Prahy, kam byl přeložen jeho otec jako armádní úředník. Po maturitě na smíchovském reálném gymnáziu chtěl studovat medicínu. Oblíbil si i sport, v Praze začal hrát fotbal, a tak uvažoval rovněž o budoucnosti spojené s profesionálním sportem. Maminka, která byla učitelka, v něm však záhy vzbudila zájem o poezii a recitaci. Od školních let rád recitoval, a když jednoho dne, už po maturitě, potkal spolužáka, který zrovna mířil na přijímací zkoušky na dramatické oddělení pražské Státní konzervatoř, doprovodil ho a zkusil zkoušky bez přípravy také. Přijali ho. Konzervatoř pak dostudoval až po válce, v roce 1947. Herectví si ho podmanilo, zaujal i režiséry, a to nejen svým vzhledem, ale i hlasem a projevem. Ještě při studiu konzervatoře dostal v roce 1946 menší roli ve filmu Mrtvý mezi živými (r. B. Zeman 1946), rok nato hlavní mužskou roli v historickém filmu Alena (r. M. Cikán, 1947).

Když později přece jen zkusil studium medicíny, nedokázal jej skloubit s hereckou prací, proto po prvním semestru školu opustil. Jak říkal, nelze být současně dobrým hercem i dobrým lékařem, a herecká práce si ho už dříve naplno získala.

Od 50. let byl často obsazován do mnoha filmových dramat a historických snímků. Představil se například v hlavní roli vynálezce Josefa Božka ve filmu Posel úsvitu (r. V. Krška, 1950), ve filmu Stříbrný vítr (r. V. Krška, 1954) ztvárnil strýce hlavního hrdiny, v Psohlavcích (r. M. Frič, 1954) si zahrál Jana Sladkého Kozinu, hrál rovněž v husitské trilogii O. Vávry, ve filmu Romeo, Julie a tma (r. J. Weiss, 1959), Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (r. A. Moskalyk, 1968) podle A. Lustiga a v mnoha dalších. 

Přestože Vladimír Ráž natočil řadu filmů, byl převážně divadelním hercem. Po dokončení konzervatoře v r. 1947 získal své první angažmá v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého v Praze. Po dvou letech odešel do Divadla státního filmu a následovaly tři roky zkušeností získaných při práci u J. Frejky v dnešním Hudebním divadle Karlín. V roce 1954 nastoupil do činohry Národního divadla, kde působil čtyři desítky let. Na první scéně zaujal diváky v romantických hrách, psychologických dramatech, tragédiích i salonních komediích. Jeho první rolí tady byl Čapkův Loupežník. V říjnu 1998 stál naposledy na divadelních prknech ve Stavovském divadle při derniéře Čechovova Višňového sadu.

K jeho popularitě přispěly bezpochyby role v televizních seriálech. Mnoho diváků kvůli němu sledovalo Sňatky z rozumu (r. F. Filip, 1968), kde si zahrál Jana Borna i později ve volném pokračování s názvem Zlá krev (r. F. Filip, 1986), postavu Škrobacha představoval v seriálu F. L. Věk (r. F. Filip, 1970-71), viděli jsme ho také ve Třiceti případech majora Zemana (r. J. Sequens, 1974-79) , nebo jako Herkula Nerudného v seriálu Byl jednou jeden dům (r. F. Filip, 1974). Posledním seriálem Vladimíra Ráže byla Zdivočelá země (r. H. Bočan, 1997-2012) – tři dny poté, co dotočil své záběry, Vladimír Ráž doma nečekaně zemřel ve spánku.

Několik generací má Vladimíra Ráže spojeného s postavou krále Miroslava v jedné z nejznámějších a nejoblíbenějších pohádek z roku 1952 Pyšná princezna (r. B. Zeman podle scénáře F. Hrubína), kde se také potkal se svou druhou ženou, herečkou Alenou Vránovou, představitelkou princezny Krasomily. Tato filmová pohádka mu přinesla velkou popularitu, kterou o dva roky později ještě podtrhla role rybáře v pohádkové komedii Byl jednou jeden král (r. B. Zeman, 1954). Jako vychytralý čert doktor Solfernus je známý z filmu Hrátky s čertem (r. J. Mach, 1956).

Po celý život byl ale především divadelním hercem. Byl legendárním D´Artagnanem ve Třech muškerýrech, carem Alexandrem ve Vojně a mír, Donem Cétarem ve Schovávané na schodech , Laertesem v Hamletovi či Tuzembachem v Čechovových Třech sestrách a Pelopsem v Hipodamii… jen na scéně Národního divadla ztvárnil na osmdesát postav.

Byl i vynikajícím dabérem, jeho hlasem k nám promlouvaly postavy Jeana Maraise např. v komediích Fantomas, ale také Lex Barker jako Old Shatterhand ve filmech o Vinnetouovi. Působil také v  Českém rozhlase, kde uplatnil svůj sametový hlas, který poznávaly i děti, pro něž namluvil večerníček Pohádky o mašinkách.

Roku 1971 byl Vladimír Ráž oceněn jako Zasloužilý člen Národního divadla, v roce 1984 byl jmenován Zasloužilým umělcem. Nadace Život umělce mu udělila v roce 1993 cenu Senior Prix a v dabingu získal v roce 1997 Cenu Františka Filipovského Za celoživotní mistrovství.

Budoucím generacím herců a hereček předával své zkušenosti jako pedagog na pražské Státní konzervatoři.

Část svého života prožil Vladimír Ráž v domě v Podskalské 24 v Praze 2 - Nové Město.