Otto Gutfreund (Vinohrady)

Otto Gutfreund se narodil dne 3. srpna 1889 ve Dvoře Králové nad Labem v české židovské středostavovské rodině Karla a Emilie Gutfreundových jako čtvrté z pěti dětí. Otec se živil jako obchodník, byl velmi sečtělý a s dětmi měl časté debaty a diskuse.

Otto Gutfreund studoval v letech 1903 až 1906 c. k. odbornou školu keramickou v Bechyni a v letech 1906 až 1909 pražskou Uměleckoprůmyslovou školu, kde patřil k žákům profesora Josefa Drahoňovského. Poté, co se v Praze roku 1909 uskutečnila výstava Émile-Antoine Bourdella, podařilo se Gutfreundovi od 8. listopadu téhož roku studovat u tohoto významného francouzského sochaře na pařížské Académie de la Grande Chaumière. V té době navštěvoval slavného sochaře Augusta Rodina, cestoval po francouzských gotických památkách a stýkal se s dalšími českými umělci. Z Bourdellova ateliéru odešel roku 1910 a odjel s uměleckým historikem Antonínem Matějčkem, tehdy však ještě studujícím, na exkurzi po Anglii, Belgii a Holandsku. V červenci se vrátil přes Německo do Prahy.

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Doplňovačka, srpen 2024

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

Na Vinohradech pracoval od května 1911 do října 1912 v  Mánesově ulici č. 40, č.p. 1056, a bydlel v Mánesově č. 30, č.p. 911. O zařízení ateliéru psal svým rodičům, jak je to zmíněno u domu č. 40. Zde vytvářel medailony pro Hlávkův most, na kterých zpodobnil stavebního radu ing. Karla Vlčka, radního ing. Františka Zvěřinu, architekta Viléma Bukovského, primátora JUDr. Tomáše Černého, primátora JUDr. Vladimíra Srba, starostu JUDr. Jana Podlipného, primátora architekta Čenka Gregora a JUDr. Jindřicha Šolce. Dále zde tvořil slavnou sochu Úzkost, jedno z nejvýznamnějších děl kubistického sochařství. V Mánesově také pracoval na sochách Hamlet, Don Quijot nebo na reliéfu Dvě postavy. V jiném dopise popisoval život na Vinohradech: “…výloh vystačím velmi dobře. Žiju velice spořádaně a jediný luxus je, že chodím dvakrát denně do kavárny, což ale také teď omezuji…“ Poté se v říjnu 1912 přemístil do prostor v bubenečské ulici Na Výšinách 10, kde pracoval až do roku 1914. Zde vytvořil reliéf Koncert a další díla Celista, Ženská hlava a Viki.

Na počátku 1. světové války se nacházel opět v Paříži, kde vstoupil do Cizinecké legie. Účastnil se bojů na Sommě, Artois i v Champagni a roku 1915 podepsal s několika rakousko-uherskými spolubojovníky žádost o včlenění do francouzské armády. Po demobilizaci roku 1916 jej uvěznili v Lyonu, jelikož došlo k odmítnutí všech žádostí o začlenění do francouzské armády, stejně jako do československé legie. V letech 1916 až 1918 jej věznili v táboře Saint- Michel-de-Frigolet v Bouches-du-Rhône, ale roku 1918 došlo ke Gutfreundově přesunu do civilního tábora v Blanzy. Po celkovém tříletém věznění se usadil v Paříži, kde pokračoval v přerušené práci. Roku 1920 natrvalo odjel z francouzské metropole a pobýval mezi Prahou a rodným Dvorem Králové. Jan Lauda nabídl Gutfreundovi polovinu ateliéru v holešovické Jateční ulici a spolu zde tvořili tři a půl roku.

Ve dvacátých letech pracoval ve Spálené ulici v domě č. 55, který navrhl Osvald Polívka. V domě, postaveném v letech 1902 až 1903, je umístěna pamětní deska s textem „Zde tvořil a za moderní české umění bojoval sochař Otto Gutfreund 1889-1927.“ Jeho práci nalezneme na domě Vítkovického horního a hutního těžařstva z let 1921 až 1924 v ulici Politických vězňů, který navrhl slavný architekt Jan Kotěra, jehož 150. výročí narození si roku 2021 připomínáme. V supraportě portálu ústřední budovy je Gutfreundova Hlava hutníka (1924 – 1925). Z mimopražských sousoší patří k nejproslulejším pomník Babička s dětmi, odhalený roku 1922 v Babiččině údolí u Ratibořic.

 Na Praze 2, resp. na Vinohradech se nacházejí dva reliéfy z let 1925 až 1926, umístěné nad vstupy do Spolkového domu Zemědělské osvěty, který stojí mezi Slezskou, Římskou a Blanickou ulicí. Jedná se o Hlavu s révou (Vinařství) a Hlavu s klasy (Obilnářství).

Roku 1926 Gutfreund vyhrál konkurz na místo profesora na pražské Uměleckoprůmyslové škole, kde začal působit 1. října. Dne 2. června následujícího roku však utonul ve Vltavě v Praze. Jeho hrob s bustou od Karla Dvořáka se nachází na Vinohradském hřbitově.