Josef Slavík (Vyšehrad)

Houslista a skladatel, který ač zemřel mlád, dosáhl velkého uznání. Narodil se v rodině učitele Antonína Slavíka, která se z Jinců přestěhovala v roce 1815 do Hořovic. Základní hudební vzdělání získával Josef již od čtyř let od svého otce a od strýce Jana Slavíka, kteří byli oba výtečnými muzikanty. V devíti letech již pravidelně se svým otcem vystupoval, zvládal obtížné party a zastával roli primária v kvartetu hraběte Rudolfa z Vrbny v Hořovicích, který jeho talent rozpoznal. Díky podpoře hraběte studoval v letech 1816–1823 hru na housle na pražské konzervatoři u znamenitého pedagoga Friedricha Wilhelma Pixise a teoretické předměty u Friedricha Dionyse Webera. Studoval velmi pilně, zvládal technické problémy a již při studiu hudbu i komponoval a psal i technicky náročné party. Jeho absolventskou skladbou byl houslový koncert fis moll z roku 1822, o kterém jeho učitel vyjádřil pochybnosti z hlediska proveditelnosti. Slavík však koncert zahrál brilantně a později jej zařadil do svého stálého repertoáru. Pražskou konzervatoř absolvoval 15. září 1822, ale navštěvoval ji i v následujícím roce.

Po absolvování konzervatoře působil v letech 1823–1825 v orchestru Stavovského divadla. Stále tříbil svoji techniku a věnoval se nadále skladatelské činnosti (Capricce D dur, Grand Potpourri E dur). V roce 1825 vystoupil s velkými úspěchy sólově v Teplicích a Karlových Varech. Téhož roku odjel do Vídně, kde přijal neplacené místo v císařské dvorní kapele. Živil se soukromým vyučováním, účinkováním při mších a příležitostným koncertováním. Seznámil se s Franzem Schubertem, jenž pro něj zkomponoval svou Fantazii C dur. Z Vídně vyjížděl koncertovat do českých měst.

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Doplňovačka, květen 2023

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

Velký význam pro Slavíka mělo jeho setkání s Paganinim, který v roce 1828 uspořádal ve Vídni sérii koncertů. Slavného houslistu překvapil, když mu po paměti zahrál slavné zvonkové rondo La Campanellaz houslového koncertu h moll, které si zapamatoval z jednoho předchozího poslechu. Paganini se o českém houslistovi vyjádřil velmi uznale, prý slovy „Vy jste sám ďábel“.

Na přelomu let 1828/1829 strávil Slavík nějaký čas v Paříži, kde se mu však nepodařilo prorazit do poměrně uzavřených uměleckých kruhů. Po návratu do Vídně byl jmenován již řádným (placeným) členem císařské královské dvorské hudby. Sólově koncertoval ve Vídni i ve vlasti. Opět zahrál v Teplicích i v domovských Hořovicích, kde v polovině roku 1830 na dobročinné akademii zahrál spolu se svým otcem a dvěma bratry. V témže roce se ve Vídni spřátelil s Fryderykem Chopinem, který byl Slavíkovou hrou nadšen.

Ve svých 25 letech byl Slavík označován za nástupce Paganiniho. Jeho hra byla založena především na precizní technice. Na jaře 1833 se Slavík připravoval na velké koncertní turné do Uher. Před odjezdem ještě vystoupil 28. dubna 1833 ve vídeňském redutním sále. Své publikum ohromil a sklidil mnohokrát opakovaný potlesk. Byl to však poslední koncert mladého mistra. I přes onemocnění chřipkou odjel koncertovat do Pešti, kde nemoci ve věku 27 let podlehl. Byl tu i pochován. Kvůli rušení hřbitova byly jeho ostatky opakovaně přemístěny. Až po sto letech, v roce 1933, byly jeho ostatky převezeny do vlasti a uloženy na Vyšehradském hřbitově v hrobě 9-97, a to včetně původního pomníku. Konečně se splnilo jeho poslední přání, které v Pešti zaznamenal básník Ján Kollár: "Chci domů". 

Na Vyšehradském hřbitově jsou pochováni i další velcí houslisté – v sousední hrobce Josef Suk mladší (1929 – 2011), o kus dále František Ondříček (1857 – 1922), Ferdinand Laub (1832 – 1875), Jiří Straka (1923 – 1950) a na nejčestnějším místě, ve Slavíně, Jan Kubelík (1880 – 1940).

Josef Slavík se do dějin české hudby zapsal jako první virtuos, který nastartoval rozvoj české houslové školy. Je po něm pojmenována vinohradská ulice Slavíkova na rozhraní Prahy 2 a Prahy 3 (do roku 1961 Grégrova).