Eduard Cmunt (Vinohrady)

Eduard Cmunt promoval na Lékařské fakultě Karlovy university v roce 1903. Poměrně záhy po promoci se začal soustavně vzdělávat ve fyzikální medicíně, v období první světové války se habilitoval v oboru balneologie.

Uvědomoval si to, co jiní poznali daleko později. Pro rozvoj a správné využití fyzikální medicíny je nezbytný ne ústav, ale klinika. Protože nemohl mít svoji kliniku, přijal nabídku profesora Pelnáře, aby na II. Interní klinice vybudoval a vedl fyzikálně léčebné oddělení. Z velmi skromných začátků vybudoval oddělení, které poskytovalo moderní fyzikální léčbu a bylo prvním svého druhu v Čechách.

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Doplňovačka, květen 2022

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

Toto pracoviště bylo klinickým pracovištěm Ústavu pro balneologii a fyzikální terapii Karlovy university, prvního na této akademické půdě. V roce 1936 byl pověřen jeho zřízením a jmenován jeho přednostou. V roce 1945 získal budovu na rohu Albertova (dnešní sídlo Kliniky rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN), kde zařídil moderní oddělení fyzikální medicíny a vodoléčbu. Stal se řádným profesorem Karlovy university.

Profesor Cmunt byl vlastně naším prvním revmatologem v době, kdy revmatologie jako obor ještě nebyla. Jako podmínku pro léčbu revmatismu považoval hluboké studium choroby a tomu se věnoval. Jako první publikoval v češtině o revmatismu, uvědomoval si sociální závažnost této nemoci, založil poradny pro revmatiky, organisoval týden boje proti revmatismu.

Byl jedním ze zakladatelů České společnosti pro fyzikální medicínu, později Fyziatrické společnosti, jejímž byl dlouholetým předsedou. Byl zakládajícím členem Mezinárodní ligy proti revmatismu a dlouholetým sekretářem české pobočky. Byl rovněž členem mnoha mezinárodních společností, zasedal v jejich prezidiích a řídil jejich vědecká zasedání. Obdržel několik státních vyznamenání, mimo jiné Řád čestné legie Francouzské republiky (v roce 1938 vrátil).

Ve všech oborech, kterým se věnoval, započal novou epochu jejich rozvoje tím, že vytvořil vědecké základy těchto oborů.

V listopadu 1918 se oženil se slečnou Annou Šanderovou z Tachova a pronajali si byt ve třetím patře v Ječné ulici 17 (dnes je to 19). Byl to velký sedmipokojový byt, kde si také zařídil soukromou ordinaci. Později se přestěhovali do domu na rohu náměstí Míru a Italské ulice ( Italská čp. 1219/2), kde bydlel a ordinoval až do své smrti.

Mezi jeho studenty a pokračovateli byl i František Lenoch, jehož jméno nese ulice V Praze 2 na Novém Městě. 

Autor podkladů (text, obr.): Zdenka Bosáková