Emilian Kaufmann (Nové Město)

Pocházel z učitelské rodiny v tehdy německy mluvící obci. Vzdělával se na na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou, poté v Hradci Králové (chodil zde do jedném třídy i s Aloisem Jiráskem). Po maturitě začal studovat medicínu v Praze. V roce 1884 obdržel diplom doktora lékařství a specializoval se na otorhinolaryngologii (ORL). Nastoupil jako asistent na německou otiatrickou kliniku. V roce 1887 se habilitoval už na české univerzitě na docenta chorob ušních a nosních. V roce 1891 byl jmenován profesorem. Založil první českou kliniku ORL. Od roku 1887 byl přednostou ORL ambulatoria české univerzitní kliniky v nemocnici na Karlově náměstí, které bylo roku 1892 změněno na samostatnou kliniku. Kliniku vedl až do své smrti, tedy dvacet roků. Vychoval několik set nových lékařů, specialistů ORL. Byl významným členem Rakouské otologické společnosti. Napsal učebnici otologie.

Kromě mediciny se Emilian Kaufmann zabýval také hudbou, a to již v době studií. Věnoval se především sborovému zpěvu, který dokonce vyučoval na pražské Varhanické škole, která se pak sloučila s Pražskou konzervatoří. Je autorem několika skladeb. Byl také dlouholetým předsedou "Jednoty zpěváckých spolků českoslovanských".

Emilian Kaufmann zemřel v roce 1912 v Praze a je pohřben v rodném Kačerově. S manželkou neměli vlastní rodinu a tak jako humánně založený člověk věnoval v závěti svůj majetek Pražskému ústavu pro hluchoněmé. Tedy i dům „U Slivenských“ na rohu Žitné a Karlova náměstí. Na domě je od roku 1922 umístěna jeho pamětní deska. Ústav sice v roce 1925 budovu v Žitné opustil, ale jeho odkaz nese dodnes a působí jako ústav a škola pro hluchoněmé v Holečkově ulici na Smíchově.

(Zpracováno s využitím podkladů Václava Kratochvíla, člena spolku Údolí Kačerov, autora publikace Emilian Kaufmann, lékař, hudebník a mecenáš)