Josef Koutecký (Nové Město)

Vyrůstal v Kralupech, později se rodina přestěhovala do Prahy. Maturoval na Akademickém gymnáziu v Praze. Vystudoval Fakultu všeobecného lékařství UK, při studiu pracoval mj. v  Hlavově ústavu na Albertově. V roce 1955 absolvoval s výbornými výsledky a nastoupil jako lékař do dětské léčebny v Novém Bydžově, posléze v Janských Lázních. V roce 1957 přestoupil do Prahy na Kliniku dětské chirurgie 2. lékařské fakulty UK na Karlově, kde se začal specializovat na dětská nádorová onemocnění.

V roce 1964 založil ve 34 letech v Československu dětskou onkologii, a to v době, kdy na onkologická onemocnění umíralo 97 procent dětí. Přispěl k tomu, že se toto číslo postupně snížilo na 17 procent. V roce 1978 bylo jeho pracoviště přesunuto do Fakultní nemocnice v Motole, kde vzniklo samostatné oddělení dětské onkologie a Koutecký zde byl jmenován primářem. V roce 1983 bylo oddělení dále transformováno na samostatnou Kliniku dětské onkologie, kde byl přednostou až do roku 2004 a která se rozšířila na 60 lůžek.  V roce 1987 se stal se tak prvním profesorem onkologie v Československu.

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Doplňovačka, červenec 2024

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

V nově vytvořeném oboru se Koutecký snažil prosazovat komplexní péči zahrnující kromě diagnostiky a léčby také rehabilitaci a psychologickou pomoc vůči nemocným dětem i jejich rodičům.

Po sametové revoluci zastával čtyři funkční období post děkana 2. lékařské fakulty UK, v mezidobí byl prorektorem Univerzity Karlovy v Praze

Za svůj život získal desítky ocenění svého díla. Např. medaili Za zásluhy (od prezidenta Václava Havla), Medaile Josefa Hlávky, Národní cenu projektu Česká hlava za celoživotní dílo a výzkum v oboru dětské onkologie, cenu J. E. Purkyně, Zlatou medaili UK, čestnou medaili AV ČR, cenu Neuron za přínos světové vědě v oboru medicína. Nejvyšším ocenění však pro něho byli vyléčení pacienti, kteří mohli dospět, založit rodinu a pracovat.

Koutecký měl renesanční duši, měl rád zvířata, miloval hudbu, obrazy, literaturu, starožitnosti i starou Prahu. Sám hrál klavír a v mládí zkoušel i komponovat. Byl literárně činný, napsal několik odborných i beletristických knih. Od roku 1991 pořádal koncerty ve velké aule Karolina. Byl také členem Rady Národního divadla, Nadace Národní galerie a Nadace Českého svazu výtvarných umělců grafiků Hollar. Velký význam pro něj ovšem mělo také křesťanství, byl silně věřícím. Měl mimořádný rozhled po celé kultuře, humanistické ideje, které v životě uplatňoval svou lidskostí, mravností a neutuchající snahou sloužit všemu dobrému a krásnému.

Bydlel v Holešovicích, ale v Praze 2 pracoval a měl silný vztah k místům Nového Města jako jsou  Karlov, Albertov, Karlovo náměstí aj. V září 2017 si na koncertu na Novoměstské radnici spolu s dalšími účinkujícími zavzpomínal na klavíristu Rudolfa Rokla.

(Zpracováno s využitím Wikipedie, MČ Praha 2 a dalších níže uvedených zdrojů)