2 fotek v galerii

Obytný dům nakladatelství Odeon

Blok domů mezi ulicemi Italskou, Vinohradskou, Anny Letenské a Mánesovou byl obytnými domy zastavěn poměrně pozdě, neboť na této lokalitě stálo Německé letní divadlo Heinovka. Ještě na plánech z prvního desetiletí 20. století je pozemek kromě arény prakticky prázdný, a proto se zde nacházejí domy v secesním slohu i ve stylu velmi pozdního historismu, resp. novogotiky.

Historie

Právě secesní stavbu si zde postavil roku 1911 vrchní poštmistr Čeněk Bukovský podle návrhu nuselského stavitele Karla Hannauera, ale tento dům za 2. světové války poškodilo bombardování.

Roku 1947 úřad povolil opravu, k té však nedošlo, a v říjnu 1958 podal Státní ústav pro projektovanou výstavbu hlavního města Prahy, ateliér C v čele s Antonínem Tenzerem, návrh na novostavbu šestipatrového obytného domu. Kolaudace této stavby, vyprojektované architektem Richardem F. Podzemným a jejímž investorem se stalo Nakladatelství literatury, hudby a umění, později Odeon, proběhla v listopadu 1961.

Interiér kavárny Kaaba, nacházející se v přízemí, navrhli roku 2001 architekti Petra Nováková a Václav Novák.

Popis

Pozdně funkcionalistická stavba s arkýřovitým dělením fasády má v Mánesově ulici pět okenních os, přičemž u první a třetí od východu vystupují mezi 2. až 6. patrem z lodžií balkóny. Průčelí v Italské ulici člení tři sloupce lodžií s balkóny.

Dům má dvoutraktovou dispozici a v parteru se nacházejí komerční prostory, kde v současnosti funguje kavárna.

Na domě je umístěna pamětní deska manželů Štáflových, kteří zahynuli při náletu dne 14. února 1945.

Autor

Richard Ferdinand Podzemný (1907–1987) vystudoval pražskou Uměleckoprůmyslovou školu u Pavla Janáka. Z jeho meziválečného díla je nutno uvést rodinný dům v Louňovicích z roku 1931, rodinný dům Aloise Zimmermanna v Českých Budějovicích (1932–1933), rodinný dům JUDr. Františka Švece tamtéž, postavený v letech 1933 až 1934, Skleněný palác v pražské Bubenči (1935–1937), obytné domy pro chudé obce pražské v Praze – Libni z let 1938 až 1940, obytný dům spořitelny v Kutné Hoře (1938) a vilu Oldřicha Vízka v Čisovicích ze stejného roku.

Po válce se od roku 1946 podílel na výstavbě Nových Lidic a dále navrhl Památník osvobození v Pardubicích (1956–1957), plavecký stadion v Praze – Podolí, vybudovaný v letech 1959 až 1965, polikliniku v pražském Břevnově (1960–1962) nebo Dětskou fakultní nemocnici v Praze – Motole, postavenou v letech 1960 až 1976.