Fantova budova nádraží Františka Josefa (Vinohrady)

Historie

První vlak přijel na nádraží císaře Františka Josefa 14. prosince 1871, v letech 1874 až 1875 došlo ke zbourání hradeb a na místě bývalého fortifikačního území vznikl park, založený podle projektu pražského zahradníka Ferdinanda Malého. Dne 1. ledna 1884 byla Společnost dráhy císaře Františka Josefa zestátněna, a tak se nádraží dostalo do správy Císařskokrálovské státní dráhy. Původní stavba však později přestala vyhovovat narůstajícímu železničnímu provozu, a proto se již roku 1892 přikročilo k prvním velkým stavebním zásahům a k rozšíření kolejiště.

Roku 1899 došlo k vypsání architektonické soutěže na novou budovu nádraží, které se v užším kole zúčastnili vyzvaní Jiří Stibral, Jan Kotěra, Rudolf Kříženecký, Václav Roštlapil a Josef Fanta. Zvítězil Fantův návrh, v první variantě ještě ovlivněný novobarokem, ale v definitivní verzi se architekt přiklonil k secesi. Mezi vzory bychom bezpochyby našli pařížské Západní nádraží. Stavbu v letech 1901 až 1909 realizovala firma Čeňka Vincence Gregora.

Sochařskou výzdobu nádraží provedli Stanislav Sucharda, Alois Folkman, Jan Jindřich Vorel, Čeněk Vosmík, Ladislav Šaloun i další umělci, a ocelové haly nad kolejišti navrhli Jaroslav Marjanko a Rudolf Kornfeld.

K odbavování cestujících budova sloužila do otevření nové podzemní haly v červenci 1977. Od roku 2012 probíhá postupná rekonstrukce a roku 2021 začala celková obnova vnitřních prostor památkově chráněného objektu, která přímo navázala na restaurování fasády a střechy hlavního nádraží.

Popis

Nádražní budově dominuje velké termální okno nad vstupem, který kryje markýza, a celí kompozice vrcholí trojúhelníkovým štítem rámovaným dvěma věžemi, završenými prosklenými kopulemi. V úrovni 1. patra zdobí fasádu věží dvě alegorické sochy, které představují alegorie čtyři světadílů. Na severní straně se jedná o postavy Ameriky a Evropy a na jižní straně o zobrazení Asie a Afriky. K hlavní budově přiléhají dvě postranní křídla, zakončené hranolovými stavbami s hodinovými věžemi.

Uvnitř se za zmíněným termálním oknem, které je barevně pojednané a zdobené třemi kartušemi, postavičkami putti i atributy pošty, cestování a architektury, nachází centrální půlkruhová hala, původně „dvorana pokladniční“, se znaky evropských měst, umístěnými nad alegorickými postavami. Nalezneme zde např. znak Paříže, Říma, Londýna, Berlína, Vídně, Florencie nebo Hamburku. Nad vstupy do postranních chodeb se nacházejí znaky Nového a Starého Města pražského. Do levého křídla architekt navrhl čekárnu, restaurace pro I., II. i III. třídu a další místnosti, do pravého dvoranu nákladů, dvoranu příchozích se skladišti zavazadel, kanceláře dopravní zprávy, telegrafu, místnost lékaře, technické kanceláře i potřebné příruční dílny. Střední část měla v sobě kromě zmíněné dvorany a přilehlých pokladen i dopravní kancelář a prodejny knih, doutníků i potravin a taktéž poštovní a telegrafickou podavatelnu.

Autor

Architekt Josef Fanta (1856–1954) je na Encyklopedii Prahy 2 uveden v samostatném medailonu

Současnost

.Budovu vlastní Česká republika, ve správě ji má státní organizace Správa železnic a stále v areálu Hlavního nádraží částečně slouží svému původnímu účelu. V sálech se také pořádají různé společenské a kulturní akce..