Nájemní domy Myslíkova čp. 257 a čp. 258/6 a 8, Náplavní 10 (Nové Město)

Historie

Na místě dnešního domu čp. 257 stával v polovině 14. století sladovnický dům a na jeho místě byl v roce 1725 postaven dům zahradní. Vedlejší dům čp. 258 se objevuje v písemných pramenech rovněž ke konci 14. století. K roku 1725 se zde uvádí dům s výčepem zvaný U Goliatů či U Drábků. V roce 1864 zakoupil obchodník se dřevem Vincenc Bubeníček oba domy a na jejich místě vybudoval novorenesanční třípatrové budovy s obytnou dvorní stavbou.  V roce 1921 získala domy Ústřední záložna Družiny čsl. legionářů, která nechala obě budovy spojit se vstupem v ulici Myslíkově čp. 258/8 a zvýšit je o dvě patra. Stavební práce provedla firma Romováček a Petrlík. Dvojdům tak získal fasádu ve stylu moderny s bohatou sochařskou výzdobou, jejíž autor není znám. V přízemí bývala restaurace U Bubeníčků, pojmenovaná po Vincenci Bubeníčkovi. Restaurace u Pražanů poměrně oblíbená s okny do rušné Myslíkovy ulice více jak po sta letech existence zanikla a místo ní se zde nachází argentinská restaurace Gran Fierro.

Pro zajímavost uveďme i neblahou epizodu z naší historie. Vladimír Kovářík ve své knize Literární toulky Prahou (Albatros, Praha 1980) zmiňuje, že v domě U Bubeníčků bylo v letech 1921 až 1923 sídlo sekretariátu ÚV KSČ, kde pracovali Bohumír Šmeral či Antonín Zápotocký a další vysoce postavení komunisté.

Budova

Nárožní dvojdům s dvorní budovou se rozkládá na nepravidelném půdorysu. Nároží je okosené se dvěma okenními osami. Průčelí je vertikálně členěno ve druhém a třetím patře v meziokenních plochách příložkami, ukončenými bustami legionářů. Střecha je valbová. Nejvýraznější na stavbě je střední arkýř hlavního průčelí do Myslíkovy ulice, na němž jsou umístěny plastiky symbolizující odleva Strojírenství s nápisem „pracuj“, uprostřed Vítězství a vpravo symbol Hojnosti a úrody s nápisem „spoř“. Hlavní vchod je umístěn pod středním arkýřem. Jsou nad ním umístěny plastiky, a to zleva: Stavebnictví, Zemědělství a Strojírenství. Dvorní dům je čtyřpatrový a pochází z roku 1868.

Architekt

Architekt, profesor a dvorní rada Josef Schulz se narodil 11. dubna 1840 v Praze, zemřel 15. července 1917 v Krkonoších. V letech 1857 až 1861 studoval na pražské polytechnice s výtečným prospěchem, potom na Akademii výtvarných umělců ve Vídni, přičemž zároveň pracoval u vídeňského architekta Ludwiga von Foerstera při výstavbě vídeňského Arsenalu. V roce 1864 se stal asistentem Josefa Zítka na pražské polytechnice v německé řeči (český stolec tehdy zatím nebyl). Další zkušenosti načerpal při zahraničních studijních cestách. V roce 1871 se stal členem SAI a od následujícího roku působil jako redaktor Zpráv tohoto spolku. Byl činný i publikačně. V roce 1877 byl vyzván k převzetí profesury architektury po zemřelém Josefu Niklasovi. Patřil mezi členy České akademie věd a umění. Z jeho rozsáhlé činnosti zmiňme návrh Rudolfina (spolu s prof. J. Zítkem) a plány k výstavbě budovy Uměleckoprůmyslového muzea v pražském Josefově či projekt budovy Národního musea království Českého (Národního muzea). Podílel si i na úpravě interiéru Groebeho vily v  Havlíčkových sadech.

Stavebník

Vincenc Bubeníček se narodil 4. prosince 1807 v Unhošti a zemřel 2. února 1888 v Praze. Byl významným českým mecenášem a vlastencem. Podnikal jako obchodník se dřevem. Jeho otec koupil v Unhošti na Kladensku Feldekovský zámek. Vincencův starší bratr Jan pak působil v letech 1824 až 1826 a 1850 až 1831 jako unhošťský radní a v letech 1830 až 1848 jako purkmistr. Zásluhou Vincence Bubeníčka byla v Unhošti postavena radnice a silnice z Jenče do Velké Dobré. Při soutoku Vydry a Křemelné na Šumavě nechal postavit pilu, která je prohlášena za funkční technickou památku. V roce 1912 byla pila přeměněna na vodní elektrárnu Čeňkova pila, která je v provozu do současnosti.