Sequensova vila (Vyšehrad)

Historie:

Rodinný dům učitele Františka Sequense a jeho ženy Zdeny, provedený podle návrhu architekta Otakara Novotného, vytvořil zajímavý urbanistický celek se dvěma sousedními domy od architektů Josefa Chochola a Emila Králíčka. Na rozdíl od kubistické vily, projektované Chocholem, a secesně pojatého domu Na Libušince, s nimiž jej spojilo nízké křídlo, probíhající při Libušině ulici, charakterizoval Sequensův rodinný dům přísný formální asketismus racionální moderny. Při jeho projektování si architekt Novotný vytkl podobné cíle jako u svého Štencova domu v Salvátorské ulici. Snažil se vytvořit prostou, tektonickou architekturu, jejíž vnější utváření by vycházelo z uspořádání a z funkce vnitřních místností.

Popis:

Patrové jádro budovy, kryté mansardovou střechou, vzniklo na půdorysu nepravidelného pětiúhelníku, daného situací nárožní parcely. K němu bylo připojeno nižší boční křídlo, ukončené plochou střechou s terasou. Průčelí pokrylo šedé režné zdivo v několika druzích vazby, z téhož materiálu bylo provedeno i prosté členění lizénovými rámci nebo průběžnými římsami. Rázu fasády se přizpůsobilo i oplocení zahrady a forma zděné besídky, která ve třicátých letech ustoupila novostavbě garáže.

Původní řešení vnitřní dispozice patrně počítalo s vytvořením tří samostatných obytných jednotek. Největší byla situována v přízemí, její kuchyně a místnost pro služky byla vyčleněna do suterénu a přístupná vnitřním vřetenovým schodištěm. Při zahradě se patrně nalézala jídelna. Hlavní domovní schodiště, umístěné v mělkém rizalitu, stoupalo do bytů v prvním patře a v podkroví, které měly shodně umístěnou nepravidelnou střední předsíň a z ní přístupnou kuchyni při zahradním průčelí a pokoje do ulice.

Původní majitelé prodali dům již roku 1916 rodině Hanušově, jejíž potomci jej vlastní dodnes. V bočním křídle bylo v minulosti umístěno rehabilitační středisko a dětské jesle.