Zvony chrámu sv. Ludmily, náměstí Míru (Vinohrady)

Historie

V kostele sv. Ludmily na náměstí Míru se původně zvonilo čtyřmi zvony. Byly to: sv. Ludmila (ladění c¹, spodní průměr 1680 mm, hmotnost 2834 kg, odlit v roce 1891), sv. Václav (ladění d¹, spodní průměr 1480 mm, hmotnost 2000 kg, odlit v roce 1893), sv. Prokop (ladění e¹, spodní průměr 1330 mm, hmotnost 15600 kg, odlit v roce 1893) sv. Vojtěch (ladění g¹, spodní průměr 1120 mm, hmotnost 850 kg, odlit v roce 1893) a v sanktusníku malý zvon Maria (ladění a², spodní okraj 500 mm, hmotnost 80 kg, odlit v roce 1893) z dílny pražského zvonaře Arnošta Diepolda. Během první světové války byly zvony rekvírovány a zbyl jen malý umíráček, který častým užíváním puknul a po přelití měl údajně protivný nepříjemný hlas. Až v roce 1925 byly posvěceny nové zvony z dílny Richarda Herolda v Chomutově. Kromě čtyř zvonů pojmenovaných stejně jako ty první: sv. Ludmila (ladění c¹, spodní průměr 1690 mm, hmotnost 2960 kg, odlit v roce 1925), sv. Václav (ladění e¹, spodní průměr 1290 mm, hmotnost 1300 kg, odlit 1825), sv. Vojtěch (ladění g¹ ,spodní průměr 1070 mm, hmotnost 800 kg, odlit v roce 1925) a sv. Prokop (ladění a², spodní průměr 950 mm, hmotnost 530 kg, odlit v roce 1925) k nim přibyl i nový umíráček sv. Josef (o spodním průměru 570 mm a hmotnosti 109 kg). Motory ke zvonům byly instalovány v roce 1930 firmou Františka Bezuchy ze Žižkova.

Čtyři velké zvony podlehly válečné rekvizici 10. dubna 1942, takže na věži zůstal celých padesát let pouze umíráček.

Současnost

Teprve v roce 1993 byl v Brodku u Přerova odlit ve zvonařství Dytrychová nový zvon sv. Václav a spolu s ním byly do věže zavěšené ještě dva další zvony, převezené z nedalekého kostela Nejsvětějšího Srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad na Vinohradech. Zvon sv. Václav, jehož donátorkou je Eva Kočovská, má ladění ges¹, spodní průměr1148 mm a hmotnost 850 kg. Druhý zvon s laděním a¹ má spodní průměr 951 mm, hmotnost 490 kg a v roce 1948 jej odlil R. Manoušek v České u Brna.  Nejmenší zvon s laděním c² má spodní průměr 695 mm, hmotnost cca 300 kg a byl odlit Adamem Schraubem v polské Nise roku 1607. Tento zvon pochází z kostela sv. Archanděla Michaela v Dětřichovicích u Bruntálu. Při rekvizici v roce 1942 byl odvezen až do Německa, ale po válce byl spolu s několika dalšími zvony vrácen do Československa a jako tzv. restituční zvon zavěšen v seminárním kostele sv. Vojtěcha v Praze Dejvicích. K němu byl v srpnu 1948 dodán firmou R. Manouška v České u Brna nový zvon a¹. V té době však nový politický režim plánoval uzavření semináře a oba uvedené zvony byly proto počátkem roku 1949 převezeny do kostela Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech, který o své zvony rovněž za války přišel. Na počátku devadesátých let minulého století se plánovalo obnovení zvonového souboru v chrámu sv. Ludmily, a tak oba zvony, jak menší z roku 1607, tak větší z roku 1948, byly v polovině roku 1993 umístěny ve věži kostela sv. Ludmily.

Zvonaři

Nejmladší a zároveň největší zvon nesoucí jméno sv. Václava je výrobkem zvonařství Dytrychová. Josef a Laetitia Dytrychovi založili zvonařskou dílnu v Brodku u Přerova v roce 1950. V roce 1965 Josef Dytrych zemřel, avšak paní Laetitia Dytrychová pokračovala v manželově započatém díle. V osmdesátých letech 20. století převzala rodinnou firmu pokračovatelka rodu Marie Tomášková – Dytrychová.

Druhý zvon v jižní věži chrámu sv. Ludmily byl odlit zakladatelem rodinné tradice zvonařů Rudolfem Manouškem starším. Narodil se 24. dubna 1881 v Habrůvce u Křtin. Po vyučení v Adamovských strojírnách pobýval v cizině, kde nabýval cenné zkušenosti. V roce 1908 založil továrnu pro výrobu zvonů: „Rudolf Manoušek & spol., továrna kovového zboží, slévárna kovů a zvonů v Brně – Husovicích“. Za války byly zvony rekvírovány pro válečné účely, ale o to větší poptávka po zvonech nastala po jejím skončení. Rudolf Manoušek zdokonalil vlastní konstrukci zvonového žebra a kvalitou svých zvonů se zařadil mezi tehdy nejvyhledávanější zvonařské firmy, takže v té době odlil přes tři tisíce zvonů, z nichž největší vážil 10 tun. Ve třicátých letech R. Manoušek vynalezl nový systém elektrického zvonícího zařízení, který si nechal v roce 1932 patentovat a který byl vhodný jak pro jednotlivé zvony, tak i pro zvonohry. Druhá světová válka si vyžádala omezení produkce zvonů, a tak v roce 1941 Rudolf Manoušek továrnu v Husovicích prodal. Po válce pracoval v letech 1945–1948 v synově továrně v České u Brna, kde byl v roce 1948 odlit i zvon pro kostel dejvického semináře, a který dnes zní z věže kostela sv. Ludmily. Rudolf Manoušek starší zemřel 1. června 1951. Pokračovatelem rodinné tradice zvonařů se stal Rudolf Manoušek mladší. Narodil se 17. září 1909 v Soběšicích u Brna. Po studiích a praxi v zahraničí se v roce 1937 osamostatnil a založil továrnu pro výrobu zvonů „Kovolit R. Manoušek & spol.“ Po skončení druhé světové války zůstal Kovolit jako jediná zvonařská firma v republice. V roce 1948 byl Kovolit znárodněn a začleněn do národního podniku ZUKOV Praha, a to jako závod 06 Česká u Brna. V roce 1952 byl R. Manoušek jmenován expertem pro kampanologii Státní památkové péče. Ještě počátkem šedesátých let dodával výrobní podklady pro nové zvony a výkresovou dokumentaci do své bývalé továrny v České. Po ukončení výroby zvonů v České byly výpočty a všechny dokumenty poztráceny či zničeny. V roce 1967 založil Rudolf Manoušek mladší novou zvonárnu ve Zbraslavi nad Vltavou, kde jako člen SČVU pracoval spolu se svou manželkou Květoslavou (narozena 15. června 1927 na Kladně), akademickou sochařkou a autorkou výzdoby nových zvonů. V roce 1974 byl Rudolf Manoušek ml. jmenován soudním znalcem a státním kolaudátorem zvonů. Následujícího roku se vyučil u svého otce vnuk zakladatele firmy Petr Rudolf Manoušek, narozen 5. května 1957 v Praze. Po ukončení studia na SUPŠ v Praze začal pracovat jako třetí generace zvonařů po boku obou rodičů ve zbraslavském ateliéru. Petr Rudolf Manoušek kráčel po stopách otce a v roce 1981se stal i on soudním znalcem pro obor kampanologie a státním kolaudátorem zvonů. Po tzv. sametové revoluci v roce 1989 již nebylo nutné uzavírat smlouvy prostřednictvím Svazu výtvarných umělců a zvonárna se po 41 letech opět zaregistrovala jako samostatná firma pod názvem Zvonařství Manoušek. Dne 31. října 1994 zemřel Rudolf Manoušek mladší.

Povodeň v roce 2002 uzavřela období 35 let, kdy ve Zbraslavi v historické budově První průmyslové školy na území Čech působilo Zvonařství Manoušek. takže od roku 2003 díky vstřícnosti nizozemské zvonárny Royal Eijsbouts v Astenu mohlo Zvonařství Manoušek odlévat své zvony v Nizozemsku.

Autor děkuje zvonaři a restaurátorovi zvonů a soudnímu znalci pro obor zvonařství – kampanologie panu Petru Rudolfu Manouškovi za cenné informace.