Josef Wagner: Plastika ženy. hrob R. Wiesnera, Vyšehradský hřbitov 10-12 (Vyšehrad)

Významný český sochař Josef Wagner pocházel ze slavné sochařské rodiny, jejíž kořeny najdeme v 18. století v Toskánsku. Jeho předci založili kamenickou dílnu ve Dvoře Králové již v roce 1848. Byl žákem Quido Kociána, Jana Štursy a Josefa Mařatky. Ve škole se seznámil se svou pozdější manželkou Marií Kulhánkovou, s níž měl syny Josefa a Jana, kteří se stali rovněž výtvarnými umělci.

Na Uměleckoprůmyslové škole v Praze působil v letech 1945-1957 jako profesor. Mezi jeho žáky patřili Olbram Zoubek nebo Vladimír Preclík. Věnoval se rovněž restaurátorské činnosti. Od roku 1928 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes v letech 1938-1941 šéfredaktorem časopisu Volné směry a od roku 1946 členem České akademie věd a umění. V Praze se můžeme s jeho dílem setkat například před Rudolfinem, kde se nachází pomník Antonína Dvořáka nebo v sadech na Petříně, v nichž je umístěn pomník Jaroslava Vrchlického.  Na Vyšehradském hřbitově vytvořil ještě v roce 1947 plastiku na hrobě 6-86 (rodiny Robákovy) s názvem Utrpení a ještě na hrobě malíře Vladimíra Sychry č. 13-15 se nachází plastika Noc.

Český malíř Richard Wiesner se nejprve vyučil dekoračním malířem. Po studiích na Uměleckoprůmyslové škole u Jakuba Obrovského a Vratislava Nechleby na Akademii výtvarných umění se stal členem SVU Mánes. První výtvarná díla vytvářel v duchu popisného realismu. Rozhodující pro jeho tvorbu byl dvouletý pobyt v Paříži, kde jej ovlivnila tvorba E. Maneta. Později se však přiklonil k socialistickému realismu. V roce 1971 mu byl udělen čestný titul národní umělec.