Josef Wagner: pomník Noc, Vyšehradský hřbitov, hrob č. 13-15 (Vyšehrad)

Významný český sochař Josef Wagner pocházel ze slavné sochařské rodiny, jejíž kořeny najdeme v 18. století v Toskánsku. Jeho předci založili kamenickou dílnu ve Dvoře Králové již v roce 1848. Byl žákem Quido Kociána, Jana Štursy a Josefa Mařatky. Ve škole se seznámil se svou pozdější manželkou Marií Kulhánkovou, s níž měl syny Josefa a Jana, kteří se stali rovněž výtvarnými umělci.

Na Uměleckoprůmyslové škole v Praze působil v letech 1945-1957 jako profesor. Mezi jeho žáky patřili Olbram Zoubek nebo Vladimír Preclík. Věnoval se rovněž restaurátorské činnosti. Od roku 1928 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes, v letech 1938-1941 šéfredaktorem časopisu Volné směry a od roku 1946 členem České akademie věd a umění. V Praze se můžeme s jeho dílem setkat například před Rudolfinem, kde se nachází pomník Antonína Dvořáka nebo v sadech na Petříně, v nichž je umístěn pomník Jaroslava Vrchlického.  Na Vyšehradském hřbitově vytvořil ještě v roce 1947 plastiku na hrobě 6-86 (rodiny Robákovy) s názvem Utrpení a ještě na hrobě malíře Richarda Wiesnera č. 10-12 se nachází plastika ženy.

Malíř Vladimír Sychra studoval na Akademii výtvarných umění u profesora Maxe Švabinského a pod vedením Emanuela Dítěte na Uměleckoprůmyslové škole v Praze Patřil mezi zakladatele Spolku výtvarných umělců Mánes. Po druhé světové válce se stal v roce 1947 profesorem na této škole. Zabýval se monumentálním uměním. Při obnově Betlémské kaple byly její stěny pokryty pod jeho vedením nástěnnými malbami podle Jenského kodexu, Richenthalovy kroniky a Velislavovy bible. Při obnově Karolina v roce 1951 namaloval alegorické postavy na varhanní kruchtu v aule a při dostavbě Národního památníku na Vítkově v roce 1953 vznikla jeho mozaiková výzdoba hlavní lodě. Rovněž byl ilustrátorem knihy, například Guy de Maupassantovy novely Miláček.