Vojtěch Sapík: Madona, Vyšehradský hřbitov, hrob č. 15-7 (Vyšehrad)

Pěvec a redaktor Čestmír Kráčmar byl mimo svůj obor také historikem, spisovatelem a pedagogem. V roce 1992 stál společně s dalšími u zrodu pražské Pěvecké konzervatoře a stal se jejím prvním ředitelem a později také profesorem oborů klasický zpěv a historie. Úspěšně se také věnoval fotografování a literatuře. Kromě toho byl zvolen prvním biskupem brněnsko-olomoucké eparchie, biskupem pravoslavné církve v Sokolově a představeným Rady starších české církve pravoslavné. Pěveckou kariéru barytonisty začínal v bývalém vojenském Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Později se stal sólistou Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Působil také jako hlavní redaktor časopisu Hlas pravosloví a mimo této činnosti se věnoval také psaní odborných literárních děl pro pěvce, z nichž za zmínku stojí Úvod do studia hlasové výchovy a zpěvu a věnoval se rovněž krásné literatuře.
Český sochař a medailér Vojtěch (někdy uváděn jako Vojta) Sapík pocházel z chudých poměrů a záhy mu zemřela maminka. Ve čtrnácti letech se začal učit štukatérem. Po příchodu do Prahy odešel ke štukatérské firmě Štrunc a Mára a začal studovat na Uměleckoprůmyslové škole v ateliéru Josefa Drahoňovského a profesora Stanislava Suchardy. Ještě před válkou získal zkušenosti v Bourdelově ateliéru v Paříži a v Itálii na ostrově Capri, kde se setkal s Tomášem G. Masarykem a Maximem Gorkým, jehož portrét zde vytvořil. V lednu 1915 narukoval k 31. zeměbraneckému pluku. Dostal se do Haliče, kde v zázemí improvizovaného ateliéru pracoval na bustě císaře Františka Josefa I. pro důstojnickou jídelnu. Zahynul na haličském bojišti v červenci 1916. Své dílo Madona na hrobě rodiny Hlaváčkovy na Vyšehradském hřbitově vytvořil podle skici Láska mateřská.