Olbram Zoubek: Torzo ženy, Vyšehradský hřbitov 5-148 (Vyšehrad)

Český sochař Olbram Zoubek se narodil v roce 1926. Ke studiu na Akademii výtvarných umění v Praze nebyl přijat, proto absolvoval kamenosochařskou praxi u sochaře Otakara Velínského v Praze. V letech 1945 až 1952 po úspěšném složení zkoušek studoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze u profesora Josefa Wagnera. V roce 1951 uzavřel sňatek se sochařkou Evou Kmentovou, po jejím skonu v roce 1980 se následujícího roku oženil s Marií Edlmannovou. Byl členem Unie výtvarných umělců, skupiny Trasa a Nové Skupiny a Umělecké besedy. Je autorem posmrtné masky Jana Palacha, Pomníku obětem komunismu na Petříně a velkého množství dalších pozoruhodných plastik. Na Vyšehradském hřbitově nalezneme jeho dílo na hrobě č. 6-63, kde je plastika Smutku. Nn hrobě č. 10-80 herce Jiřího Adamíry je symbolická plastika Smutku a na hrobě č. 12-21 herce Vlastimila Fišara je socha ženské postavy. Když zemřel, byla polovina jeho popelu rozptýlena v Praze a polovina v Litomyšli.

Josef Vavroušek vystudoval strojní fakultu ČVUT. V roce 1968 se zúčastnil studentské expedice Lambaréné do Afriky. Od sedmdesátých let minulého století se stal součástí ekologického hnutí. Pracoval v rámci Ekologické sekce Biologické společnosti při ČSAV. V roce 1989 se podílel na založení Občanského fóra. V červnu 1990 se stal ministrem vlády ČSFR a předsedou Federálního výboru pro životní prostředí. V roce 1991 vstoupil do Občanského hnutí, které však ve volbách následujícího roku zcela propadlo. Od roku 1993 pracoval na Fakultě sociálních věd Univerzity Kalovy, kde byl proděkanem.  Byl aktivním horolezcem, což se mu stalo osudným. Zahynul i se svou dvacetiletou dcerou pod lavinou v Roháčích.