Jiří Adamíra (Vinohrady)

Jiří Adamíra po obecné škole a měšťance začal studovat gymnázium ve Vršovicích, ale středoškolská studia zakončil na smíchovské elektrotechnické průmyslové škole. Oboru se však nevěnoval, neboť hned po válce svou životní pouť spojil s divadlem. Nejprve účinkoval v Divadle mladých pionýrů, ale ve svých dvaceti letech již získal angažmá ve Zlíně v divadle, jehož ředitelem byl Jiří Dalík. V roce 1952 odešel za Dalíkem do Státního divadla v Ostravě a po deseti letech do pražského Realistického divadla Zdeňka Nejedlého. Jeho posledním divadelním angažmá, v němž strávil tři roky a které ukončila až hercova smrt, byla scéna Národního divadla v Praze.

Na zkoušky přicházel Jiří Adamíra vždy dokonale připraven a soustředěn, náročný k sobě i druhým. Vždy mohl režisérovi nabídnout několik možných řešení a ještě uměl poradit partnerům, jak to udělat, aby výsledek byl co nejúčinnější. Záhy po příchodu do Prahy se mu začaly hrnout nabídky ve filmu, televizi, dabingu či rozhlasu – a právě díky těmto médiím se uchovala od 60. let jeho umělecká tvorba. V roce 1964 byla angažována do Realistického divadla Zdeňka Nejedlého i druhá Adamírova žena, Ljuba Benešová; spolu si zde zahráli v několika divadelních hrách, například v Hamletovi, kde Jiří Adamíra ztvárnil titulní postavu a Ljuba Benešová jeho matku Gertrudu.

Noblesní herec s podmanivým hlasem ztvárnil mnoho filmových rolí a do povědomí nejširší divácké veřejnosti se dostal díky televizním inscenacím, filmům a seriálům. Přesto si odborníci nejvíce cení jeho divadelní práci i uměleckou recitaci a dabing. Občas uplatnil svůj zvukomalebný bas v některých inscenacích i jako zpěvák. Adamírův umělecký přednes se uplatnil mimo Realistické divadlo také ve Viole, Divadle hudby či v Lyře Pragensis.

Socialistický režim nebyl Adamírovi pro jeho pevný občanský a umělecký postoj příliš nakloněn. 

Tuto nepřízeň se mu podařilo prolomit až díky diváckému ohlasu televizních seriálů Byl jednou jeden dům z roku 1974, kde vytvořil roli Patrokla Nerudného a Panoptikum města pražského z roku 1986, v němž hrál kriminálního radu Korejse.

Jiří Adamíra byl laureátem státní ceny a 5. května 1989 byl jmenován zasloužilým umělcem. V soukromém životě byl dvakrát rozvedený, ale se svou velkou životní láskou, herečkou Divadla na Vinohradech  Hanou Maciuchovou (29. listopadu 1945–26. ledna 2021), se neoženil. Bydleli ve vinohradském bytě nedaleko náměstí Míru. Jiří Adamíra zemřel na pooperační komplikace (rakovina páteře) a byl pochován na Vyšehradském hřbitově v  hrobě 10-86, jehož náhrobek vytvořil Olbram Zoubek.