Hana Maciuchová (Vinohrady)

Profesní cesta Hany Maciuchové se mohla ubírat i jinudy. Na gymnáziu se vážně zabývala myšlenkou věnovat se medicíně nebo studiu angličtiny i přesto, že ji k divadlu vedli rodiče už od mala, kdy ráda tancovala, zpívala a recitovala. Oba byli vášniví divadelní ochotníci, otec hrál, zpíval, výborně tančil, hrál na housle i režíroval. Když bylo Haně čtrnáct let, tatínek ji obsadil do role družičky v inscenaci Jiráskovy Lucerny olomouckého divadelního spolku Mrštík. V roce 1960 hostovala poprvé v Divadle Oldřicha Stibora a hrála v olomouckém Amatérském studiu. Když uspěla hned napoprvé u přijímacích zkoušek na DAMU, o další školu se již nepokoušela a svého rozhodnutí věnovat se herectví nikdy nelitovala.  

Ještě během studií začala hrát v Divadle za branou (1968-71), kde ztvárnila řadu hlavních rolí. Od roku 1971 však začala velká část diváků mířit do Divadla na Vinohradech, neboť zde Hana Maciuchová získala angažmá a této scéně zůstala věrná do své smrti. Prožila zde 50 úspěšných sezon. Jednou z prvních postav byla Zuzanka v Srpnové neděli, postupně tu hrála Lízu v Obchodníkovi s deštěm, Duňu ve Zločinu a trestu, Toinetu ve Zdravém a nemocném nebo na sklonku komunismu Markétu v dramatizaci Bulgakovova díla Mistr a Markétka. Role měla v Othellovi, Cyranovi z Bergeracu, Křehké rovnováze nebo Kdo se bojí Virginie Woolfové?. K posledním hlavním rolím patřila postava zchudlé šlechtičky v inscenaci Harold a Maude.

Diváci chodili na Hanu Maciuchovou také do Violy, kvůli jejímu přednesu si pouštěli rozhlasová vysílání, sledovali desítky televizních filmů. Malí i dospělí diváci si ji oblíbili jako prostořekou Anče z televizního večerníčku Krkonošské pohádky. Do filmového světa vstoupila v roce 1964, kdy si zahrála dívku Nelu ve snímku režiséra Štefana Uhera Organ. Významnější filmovou rolí byla až postava Olgy Scheinpflugové ve filmu Štěpána Skalského o Karlu Čapkovi Člověk proti zkáze (1989), objevila se také v životním příběhu blahoslavené Zdislavy z Lemberka V erbu lvice (1994), v roce 2000 si zahrála nezapomenutelnou matku jedné z hlavních postav v Samotářích Davida Ondříčka, později ztvárnila menší roli ve filmu Tátova volha Jiřího Vejdělka (2018). Daleko častěji se objevila v televizních filmech, pohádkách a seriálech, kde má na kontě přes stovku rolí. Diváci si ji v 70. a 80. letech minulého století oblíbili její seriálové postavy, jako např. Olinku v Ženě za pultem, Lídu v Dynastii Nováků, či kadeřnici Vlastičku v Chalupářích, nezapomenutelná byla také jako manželka primáře Blažeje v oblíbeném seriálu Nemocnici na kraji města.

V roce 2005 nastoupila na řadu let do seriálu Ulice jako profesorka Miriam Hejlová. Právě za tuto postavu získala čtyři ocenění televizní TýTý. Za svou profesionální práci získala Hana Maciuchová medaili Za zásluhy v oblasti kultury (2010), v letech 1998, 2005 a 2010 získala ocenění (Ne)viditelný herec – 1. místo za nejpopulárnější herecký výkon na vlnách Českého rozhlasu.

Životním partnerem Hany Maciuchové byl po dvě desetiletí až do své smrti (1993) herec Jiří Adamíra.

Hana Maciuchová žila v bytě ve Francouzské ulici na pražských Vinohradech. Dne 22. 2. 2022 udělila MČ Praha 2 Haně Maciuchové čestné občanství (in memoriam).