Otakar Španiel: Kenotaf Ivana Španiela (Vyšehrad)

Otakar Španiel se učil na odborné škole rytecké v Jablonci nad Nisou a v letech 1899-1901 na medailérské škole vídeňské akademie u profesora Josefa Tautenhayna. V letech 1902-1904 byl žákem Akademie výtvarných umění v Praze u Josefa V. Myslbeka a svá studia zakončil v Paříži u Alexandre Charpentiera. V roce 1917 byl jmenován profesorem Uměleckoprůmyslové školy v Praze a o dva roky později profesorem Akademie výtvarných umění. Od roku 1927 se stal členem České akademie věd a umění.  V letech 1902-1949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes , v roce 1919 byl jeho předsedou.

Za nacistické okupace byl vězněn v koncentračním táboře; jeho bratr, čs. generál Oldřich Španiel, odešel po okupaci do zahraničí a v letech 1944 až 1946 byl přednostou vojenské kanceláře prezidenta Beneše. Jeho syn Ivan Španiel bojoval za druhé světové války proti Němcům na západní frontě, kde v šestadvaceti letech padnul. Otakar Španiel se po vzniku Československa stal takřka oficiálním sochařem. Vynikl svými reliéfy, portrétními bustami, vytvářel pomníky, zhotovil západní dveře katedrály sv. Víta, sv. Václava a sv. Vojtěcha. Byl autorem československých mincí a medailí.

Pochován je na Vyšehradském hřbitově v hrobě č. 3-27 poblíž východní hřbitovní branky. Na náhrobku najdeme dřevěný kříž, známý z vojenských hřbitovů spojenců, na němž je francouzská trikolora a francouzsky: „Padl na poli cti 30. 11. 1944“. Je to symbolická upomínka na sochařova syna MUC. Ivana Španiela (13. 7. 1918-30. 11. 1944), který zahynul na západní frontě. Původní plaketa s antickým motivem ženské hlavy byla odcizena a je nahrazena plaketou k 50. výročí položení základního kamene Národního divadla.