Libuše Márová

Libuše Márová se narodila v hudebně založené rodině. Otec byl učitelem a matka vynikající neprofesionální klavíristkou. Otec však rodinu opustil a maminka se po čase stala zpěvaččinou spravedlivou a upřímnou kritičkou a ve zpěvu ji podporovala po celý život. Libuška se začala o zpěv zajímat asi ve 12 letech, kdy si zpívala jen tak pro radost, ale již od 16 let začala zpěv studovat. Na zkoušky na HAMU ji připravoval p. Friedl. Po základní škole navštěvovala jedenáctiletku v Plzni, kde v roce 1961 maturovala. Poté byla přijata na Hudební fakultu AMU. Zpěv studovala u Přemysla Kočího a herectví u B. Zoula. Studium zde ukončila v roce 1965 a dále pokračovala ve studiu zpěvu soukromě u profesorky (altistky) Štěpánky Štěpánové.

Libuše Márová byla dvakrát vdaná; děti nemá. Žije v Praze na Vinohradech, ve Francouzské ulici.

Hned v sezóně 1965/1966 dostala angažmá v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni a po roce a půl, již ve svých 22 letech, se stala sólistkou opery Národního divadla v Praze. Toto místo získala na základě úspěšného konkurzu před komisí, v níž byl mj. i E. Haken, L. Domanínská a další, a po předvedení tří různých rolí v představeních Národního divadla. V Národním divadle pak působila do roku 2006. Jejím hlasovým oborem je mezzosoprán a kontraalt. Vytvořila snad všechny role svého altového oboru v českých i světových operách všech stylových období a ztvárnila na 90 postav.

V sedmdesátých letech minulého století vystupovala jako host v berlínské Komické opeře, dále v letech 1969–1972 v Norsku v Oslu, kde zpívala roli Carmen v norštině. V letech 1975–1980 účinkovala v Nizozemí v Amsterodamu. Pohostinsky vystupovala v Budapešti, Istanbulu, Moskvě, Frankfurtu n. M., v Paříži, Madridu a dalších městech. Nezapomenutelnými v jejím podání jsou např. postavy Carmen (její nejslavnější role); Ulrika v Maškarním plese; Wagnerova Valkýra; Mozartovy Cherubín a Dorabella; Fibichovy Isabella a Vlasta; Káča v Dvořákově opeře Čert a Káča. Z posledních rolí v Národním divadle byly Stařenka v Janáčkově Její pastorkyni; Třetí žnec v Libuši; Annina v La Traviatě; Giovanna a Hraběnka Ceprano v Rigolettovi, Stará Slovenka v Janáčkově Osudu či Háta v Prodané nevěstě.

Věnovala se také koncertní činnosti u nás i v zahraničí. Natočila několik desek pro gramofonové společnosti Panton (profilová deska), Supraphon, Decca, pro rozhlas a televizi Získala titul Zasloužilá umělkyně.

Ztvárnila také několik filmových operních rolí: r. 1963 TV film Výlety páně Broučkovy; r. 1974 TV film Evžen Oněgin; r. 1975 Prodaná nevěsta; r. 1977 TV film Rose Mary a Rusalka; r. 1995 Příhody lišky Bystroušky (záznam divadelního představení), Lancelot nebo film Její pastorkyňa, který se točil tzv. na živo.

Od roku 2001 učí zpěv na hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze. Libuše Márová patří mezi nejlepší české operní pěvkyně druhé poloviny 20. století.