Svatý Jan Nepomucký
Jeden z českých zemských patronů Jan (Johánek) z Pomuka se narodil mezi lety 1340 až 1350, zemřel na následky mučení 20. března 1393 v Praze. Mučedník katolické církve je uctíván jako svatý Jan Nepomucký a sochy s jeho postavou zdobí četné mosty, řeky a vodní nádrže nejen na našem území, ale hojné jsou i v německy mluvících státech, zejména v Rakousku a Bavorsku, jehož je i zemským patronem.
Jan z Pomuku se narodil kolem roku 1340 v Pomuku (dnešním Nepomuku) poblíž cisterciáckého kláštera na úpatí Zelené hory v Plzeňském kraji. Janův otec Velflín zastával v letech 1355–1367 úřad rychtáře. Byl váženým a jistě i zámožným měšťanem, což mu umožnilo dopřát synu Janovi kvalitní studia. Od roku 1369 působil Jan v Praze jako veřejný notář, poté jako hlavní písař u soudních akt generálních vikářů. Od roku 1380 byl oltářníkem u sv. Erharda a sv. Otilie ve svatovítském kostele a farářem u sv. Havla. V rozmezí let 1383 až 1387 studoval církevní právo na Padovské univerzitě. Po návratu do Prahy se stal kanovníkem u sv. Jiljí a později kanovníkem a advokátem vyšehradské kapituly. V září 1389 byl jmenován generálním vikářem pražského biskupa. Tím byl ovšem zavlečen do sporu mezi českým králem Václavem IV. a arcibiskupem Jenem z Jenštejna. Král chtěl po smrti opata kláštera v Kladrubech vytvořit nové biskupství obsazené královi věrným biskupem a tím zmenšit arcibiskupovu moc. Jan však využil nepřítomnosti krále v Praze a 10. března 1393 potvrdil nového opata, zástupci kláštera navrženého Olena. Spor o Kladruby byl patrně příčinou, proč byl Jan 20. března 1393 zajat a podroben mučení, na jehož následky zemřel. Spolu s ním byli zatčeni a za přítomnosti krále mučení ještě další tři úředníci pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna, z nichž Mikuláš Puchník, který mučení přežil se stal pozdějším pražským arcibiskupem. Až na Jana z Nepomuku všichni úředníci mučení přežili a byli propuštěni na svobodu poté, co podepsali slib mlčení o tom, co se v mučírně odehrálo. Zatčení totiž nepodléhali králově jurisdikci, ale spadali pod církevní soud. Tělo Jana, který zemřel během mučení, pak bylo kolem 21. hodiny vhozeno z mostu do Vltavy. Jeho tělo našli rybáři až 17. dubna zachycené při pravém břehu Vltavy. Od nich převzali tělo bratři křižovníci s červeným srdcem – cyriaci, kteří měli nedaleko klášter a s úctou odpovídající jeho hodnosti jej pochovali v klášterním kostele sv. Kříže většího. Samotný nález těla byl považován za zázrak, protože na místě, kde se nacházelo Janovo tělo, svítilo na hladině pět hvězd a Vltava pak vydala tělo i po tak dlouhé době v neporušeném stavu. Již v roce 1416 bylo jeho tělo důstojně pohřbeno v katedrále sv. Víta. Václav Hájek z Libočan, který přejmenoval Jana z Pomuku na Jana z Nepomuku, vyprávěl ne příliš pravděpodobnou legendu, podle níž byl Jan Nepomucký zavražděn, protože nechtěl králi prozradit zpovědní tajemství královny Žofie, jejímž měl být důvěrníkem. Ale již předtím ve třetí čtvrtině 15. století se řada letopisců začala věnovat životopisu a zázrakům Jana Nepomuckého. V 17. století pak nastalo jeho výrazné znovuobjevení. V roce 1683 byla na nynějším Karlově mostě vztyčena bronzová socha, odlitá v Norimberku podle dřevěné sochy Jana Brokoff, který ji stvořil v roce 1682 podle malé sošky vídeňského sochaře Mathiase Rauchmüllera. Kolem roku 1670 začaly snahy o kanonizaci Jana z Pomuku, ale až v květnu 1715 úspěšně zahájil beatifikační proces Jana Nepomuckého pražský arcibiskup František Ferdinand Khünburg a v roce 1721 jej papež Inocenc XIII. prohlásil za blahoslaveného. Benedikt XIII. pak 19. března 1729 kanonizační rulou Christus Dominus prohlásil Jana za svatého. Jeho věhlas rozšířili po celém světě při zejména jezuité svých misí.
Atributy sv. Jana Nepomuckého jsou kněžské roucho a biret (tuhá čtyřhranná pokrývka hlavy s plochým vrškem), kříž, palmový list, prst na ústech a zejména svatozář s pěti hvězdami. Žádný jiný světec tento atribut nemá, takže pět hvězd kolem hlavy je spolehlivým poznávacím znamením sv. Jana Nepomuckého, podle nějž jej můžete identifikovat na obrazech či plastikách. Pět hvězd se objevilo, jak jsme si řekli, podle legendy nad hladinou Vltavy kolem Janova těla, ale podle některých výkladů hvězdy symbolizují i latinské slovo TACUI („mlčel jsem“). Svatý Jan Nepomucký je patronem vody a lidí u vody. Ochránce mostů, lodníků, mlynářů rybářů či gondoliérů v Benátkách. Je hlavním patronem zpovědního tajemství. Kromě toho, že patří mezi hlavní zemské patrony Čech a Bavorska, je patronem řady měst, např. Mnichova, Pasova či Salcburku. Jeho sochy na mostech po celém křesťanském světě mají symbolicky chránit poutníky a připomínat okolnosti jeho umučení.
V Praze 2 je socha svatého Jana Nepomuckého v Karlachových sadech na Vyšehradě a tomuto světci je zasvěcen kostel sv. Jana Nepomuckého Na Skalce. Vitraj se sv. Nepomuckým je v bazilice sv. Ludmily na náměstí Míru v Praze 2.
Svátek sv. Jana Nepomuckého se slaví 16. května. Svatojánské svátky Navalis jsou největší barokní slavností na vodě v České republice a slaví se již déle než 300 let. Slovo „navalis“ pochází z latiny a v překladu znamená „lodní“ nebo „námořní“. Název vznikl z latinského označení pro barokní lodní hudbu na řece: Musica navalis in honorem Sancti Ioannis Nepomuceni, tedy Lodní hudba k poctě svatého Jana Nepomuckého. Slavnosti v Praze na Vltavě se konají každoročně 15. května u Karlova mostu v předvečer světcova svátku, tzv. vigilii. Protože je sv. Jan Nepomucký je patronem benátských gondoliérů, na slavnost Navalis do Prahy přijíždějí i benátští gondoliéři se svými plavidly.
Popisky k fotografiím v této galerii.
Úvodní ilustrace je svatý obrázek sv. Jana Nepomuckého, který se rozdává v kostelech a při procesích. Na další fotografii je socha sv. Jana Nepomuckého z Karlova mostu a na dalším snímku je sv. Jan Nepomucký z roku 1899 na mostě císařovny Alžběty (Kaiserin Ellisabethbrücke) přes řeku Traun v rakouském Bad Ischlu. Vitraj se sv. Janem Nepomuckého je v bazilice sv. Ludmily v Praze 2 na náměstí Míru. ( Vitráž a vitraj je zasklení oken do olověných pásků. Vitráž (vitrage) je jakákoliv výplň okna nebo dveří z barevných skel, kterou může zhotovit i sklenář. Vitraj (vitrail) je umělecké dílo vytvořené umělcem a od vitráže se může lišit i tím, že je část výplně na sklo domalovaná, například obličeje. V bazilice sv. Ludmily se tedy nacházejí vitraje, ale hovoříme-li o této výzdobě jako o vitrážích, není to chyba, protože každá vitraj je současně i vitráž, ale ne každá vitráž je vitraj.). Na posledním snímku je soška sv. J. Nepomuckého, bíle glazovaná, polychromovaná, vyrobená kolem roku 1800 v keramické manufaktuře v Týnci nad Sázavou.
Datum vytvoření: 14.5.2026 17:09
Zašlete nám zpětnou vazbu k tomuto heslu. Líbí se Vám toto zpracování? Máte návrh na změnu?
Zpětná vazba












