Svatý Karel Boromejský

Karel Boromejský pocházel z bohatého šlechtického rodů Boromejských, který patřil k nejvýznamnější lombardské šlechtě. Jeho otec byl hrabě Gilbert Borromeo a jeho matka Markéta (Margherita) pocházela z mocného rodu Medicejů, kteří představovali jednu z nejmocnějších italských dynastií té doby. Markétin bratr, Giovanni (Jan) Angelo de´Medici se stal v roce 1559 papežem pod jménem Pius IV. Karel po studiu práv na univerzitě v Padově byl zanedlouho povolán svým strýcem papežem Piem IV. do Říma, kde jej papež jmenoval nejprve svým tajným sekretářem a později, ještě před vysvěcením kardinálem-jáhnem, Svěřil mu také dozor nad mnišskými řády františkánů, karmelitánů a Řádem maltézských rytířů. Karel přijal kněžské svěcení v roce 1563. Karel Boromejský byl formálně jmenován milánským arcibiskupem v roce 1564 a následujícího roku se oficiálně stal arcibiskupem v Miláně, Byl jmenován i do sboru kardinálů. Ve své funkci provedl mnoho reforem a sepsal řadu předpisů a norem. Reformoval rovněž ženské kláštery. Aktivně se podílel na reformách třetího zasedání Tridentského koncilu, přičemž ovlivňoval církevní architekturu, hudbu a vzdělávání duchovních. Tyto změny vyvolaly nenávist odpůrců, kteří se jej pokusili zavraždit. Během modlitby se jej jeden z nich z řádu Humiliátů, Girolamo Donati, pokusil zabít výstřelem do zad z arkebuzy. Kulka prostřelila Karlův oděv, ale na těle zanechala pouze malé zranění, což bylo považováno za zázrak. I přes tyto překážky pokračoval ve své službě, zejména během morové epidemie v Miláně, kdy osobně pečoval o nemocné a organizoval pomoc. Svou obětavostí získal přízeň prostých lidí.

Svatý Karel Boromejský zemřel v roce 1584 ve věku 46 let po vyčerpávající službě církvi a lidstvu a pochován je v kryptě milánského dómu. V roce 1610 byl kanonizován papežem Pavlem V. Jeho duchovní odkaz a reformní úsilí zanechaly trvalý dopad na katolickou církev a jeho život je inspirací pro mnoho věřících i dnes.
Život Karla Boromejského inspiroval i svatého Jana Pavla II. (vlastním jménem Karol Józef Wojtyla), který v roce 1981 poukázal na duchovní i osudovou blízkost mezi nimi. Oba přežili atentáty a sdíleli společné jméno a oddanost církevní reformě, každý na svém koncilu — Karel na Tridentském, Jan Pavel II. na druhém vatikánském koncilu.

Svatý Karel Boromejský je především významným patronem pro ty, kteří se věnují duchovnímu vzdělávání a péči o nemocné. Je hlavním patronem Kongregace milosrdných sester svatého Karla Boromejského, známých jako boromejky. Mezi hlavní atributy sv. Karla Boromejského patří zejména červený klobouk a šál, případně biskupská mitra a berla. Provaz kolem krku symbolizuje pokání a pokoru. Karel jej nosil během procesí za odvrácení moru v Miláně. Bývá zobrazován i s lebkou, jako tradičním symbolem pomíjivosti a jeho zbožnost připomíná kříž, který drží v ruce nebo líbá. Součástí jeho vyobrazení může být i latinský nápis „Humilitas“ (latinsky „pokora“), což je heslo Boromeů.

V Praze 2 mu byl zasvěcen kostel, který je nyní zasvěcen sv. Cyrilovi a Metodějovi v  Resslově ulici.

Sv. Karel Boromejský je zobrazen v horní části vitraje v jižní zdi příčné lodi bazilky sv. Ludmily na náměstí Míru, hned nad vitrají se smrtí sv. Václava. Společně s ním jsou zde také zobrazeni sv. Anna, sv. Marta a sv. Alois. Vitraj navrhl roku 1893 František Sekquens. Pod výjevem se sv. Václavem jsou znaky města Královských Vinohrad a Českého království. Mezi symboly je nápis, že vitráž byla darována starostou Vinohrad Aloisem Burešem. Svatý Karel Boromejský je znázorněn ještě na jedné vitráži v bazilice sv. Ludmily, a to společně s Pannou Marií Sněžnou.

Vitráž a vitraj je zasklení oken do olověných pásků. Vitráž (vitrage) je jakákoliv výplň okna nebo dveří z barevných skel, kterou může zhotovit i sklenář. Vitraj (vitrail) je umělecké dílo vytvořené umělcem a od vitráže se může lišit i tím, že je část výplně na sklo domalovaná, například obličeje. V bazilice sv. Ludmily se tedy nacházejí vitraje, ale hovoříme-li o této výzdobě jako o vitrážích, není to chyba, protože každá vitraj je současně i vitráž, ale ne každá vitráž je vitraj.