Sv. Longin a Svaté kopí

S postavou římského setníka se setkáváme v Janově evangeliu. Biblí svatá, vydaná podle posledního vydání kralického z roku 1613 a vytištěna ve Švédsku Radou biblických společností v Novém Yorku a Londýně v roce 1947 uvádí o ukřižování Ježíše Krista:

„ 30. A když okusil Ježíš octa, řekl: Dokonáno jest. A nakloniv hlavy, ducha Otci poručil.

31. Židé pak, aby nezůstala na kříži těla na sobotu, poněvadž byl den připravování, (byl zajisté veliký ten den sobotní ,) prosili Piláta, aby zlámáni byli hnátové jejich, a byli složeni.

32. I přišli žoldnéři, a prvnímu zajisté zlámali hnáty, i druhému, kterýž byl ukřižován s ním.

33. Ale k Ježíšovi přišedše, jakž uzřeli jej již mrtvého, nelámali hnátů jeho.

34. Ale jeden z žoldnéřů bok jeho kopím otevřel, a hned vyšla krev a voda.

35. A ten, kterýž viděl, svědectví vydal, a pravé jest svědectví jeho. Onť ví, že pravé věci praví, abyste vy věřili.“

Z apokryfního tzv. Nikodémova evangelia se dozvíme, že jméno vojáka bylo Gaius Cassius. Byl to muž starší, kterému již buď věkem nebo chorobu nesloužil zrak. Potřísnil se však Ježíšovou krví, která stékala po kopí, a rázem se mu zrak navrátil a viděl opět jasně. I zvolal: „Tento člověk byl opravdu Syn Boží.“ Tento voják se vzdal vojenské služby, obrátil se na víru, přijal jméno Longin (Longinus) a poučen apoštoly žil osmadvacet let, mnišským životem a svým slovem i příkladem obrátil na víru mnoho lidí. Místodržitel provincie Kappadocie ležící na území dnešního Turecka, ztratil zrak a zešílel, když Longin rozbíjel modly, z nichž vylétali démoni. Longin mu poradil, že se může uzdravit pouze tehdy, když Longina usmrtí, aby se za něj mohl Longin v nebi modlit. Místodržitel Longina sťal, vrhl se před ním na kolena a s pláčem činil pokání. Vrátilo se mu zdraví i zrak a od té doby činil dobré skutky. Gaius Cassius byl pro svou mučednickou smrt a vykonané zázraky svatořečen a stal se svatým Longinem.

Longinovo, neboli Svaté kopí či Kopí osoudu (latinsky Lancae Domini) je podole legendy právě ta zbraň, kterou byl proboden bok ukřižovaného Ježíše Krista. Dnes existuje dokonce šest exemplářů tohoto Svatého kopí. Se všemi zázračnými kopími jsou spjaty zajímavé legendy i historické události. Soustřeďme se ale na Svaté kopí, které má vztah k území městské části Praha 2. Velký sběratel ostatků svatých a dalších relikvií císař Karel IV. získal dva vzácné ostatky sv. Longina. Kromě Svatého kopí se jednalo ještě o hřeb z Ježíšova kříže. Svatému Longinovi nechal zasvětit vzhledem k získaným ostatkům románskou kapli v osadě Na Rybníčku, která byla původně zasvěcena prvomučedníkovi sv. Štěpánovi. Tomu byl pak ke slávě v blízkosti rotundy vybudován kostel sv. Štěpána. Jeden z ostatků sv. Longina byl uložen v chrámu sv. Víta na Pražském hradě a druhý, spolu s korunovačními klenoty, na Karlštejně. Císař dal kopí zpevnit pouzdrem ze zlatého plechu s vytepanou popiskou a zařadil je mezi relikvie, které byly v Milostivém létě ukazovány poutníkům z dřevěné věže, později Kaple Božího těla a Krve na dnešním Karlově náměstí ,  při Svátku Kopí a Hřebů Páně. V roce 1422 dal Zikmund Lucemburský v obavách před husity odvézt klenoty do Norimberku. Norimberští svěřili klenoty před napoleonskými válkami Habsburkům, kteří je uložili do vídeňské dvorní klenotnice. Za války se jich zmocnil Hitler a kopí se na čas vrátilo do Norimberku. Do Klenotnice vídeňského hradu Hofburg se kopí vrátilo po válce. Dnes už se nejedná o celé kopí, ale pouze o železnou čepel dlouhou 50 cm a širokou 8 cm. V minulosti se čepel zlomila a obě její části byly spojeny stříbrnými drátky. Do čepele byl vsazen železný hřeb, kterým byl údajně Ježíš přibit na kříž.

Závěrem pokažme zajímavý příběh pravdou. V roce 2003 bylo Svaté kopí vědecky prozkoumáno. Zjistilo se, že kopí bylo vyrobeno v 8. století, zlatá pochva pak skutečně ve 14. století za doby Karla IV. Ovšem, prokázalo se, že hřeb z ukřižování je odpovídajícího stáří. Kromě toho tvarem i délkou odpovídá hřebům, které Římané v 1. století používali k popravám ukřižováním.